PŘÍSTAV LODĚK

Nad ztichlou hladinou vítr rozhýbává chomáče páry, 
to voda vydechuje do ranního rozbřesku

prostorem se nese tiché, 
lidem nesrozumitelné promlouvání, 
dohadování a laškování, 

to rosou zkropené, 
celou noc mlčenlivé loďky, 
počaly spolu debatovat

tu chvíli o životě, 
tu chvíli o smrti

nikde v širém okolí není vidět ani živáčka, 
ovšem i kdyby jich zde byly tisíce, 
stejně by ani jediný z nich nezachytil lidským uším srozumitelné slovo, 
jedinou jasnou hlásku
a přes to si tiché zakotvené loďky celé hodiny 
a dny spolu vážně rozprávějí, 

až do té doby, 
než se některá z nich vzdálí, 
ale to jen proto, 
aby se mohla opět vrátit 
a znovu se zapojit do nikdy nekončícího koloběhu rozhovorů a vypravování

ač se to na první pohled zdá poněkud fantaskní a pošetilé, 
je tomu tak, 
ano i loďky v přístavu mají své příběhy, 
které si čas od času mezi sebou vyprávějí...