Život pod květy

Krásně smutné návraty! ...A doznění na špinavé zácloně Krev na dece, tvoje bledá krev… …z usínání pocitů...moc líbí!*--*

no uzasna, skoda ze uz nepises ... posilam pozdrav ze zahrobi a Vecko, protoze tohle je nej co jsem dneska cetl

už jsem si říkala, jestli ho sem dáš veřejně, když to bylo předtim schoaný... ;-) prosím, jak to udělal? to schování....

*

Není slyšet......, no , to se mi dneska zdálo....., útočili na mě v noci 2 chlapi, chtěli mi něco udělat a já jsem ze sebe nemohla vydatani hlásku a nikdo tam nebyl.. až jsem přece jen vykřikla atím se probudila......, ale tahle je o něčem trochu jiným.. asi o Lásce, nebo o tom, co člověk cítí, jako že by to mohla být láska a pak to tak divně bolí.

Není slyšet......, no , to se mi dneska zdálo....., útočili na mě v noci 2 chlapi, chtěli mi něco udělat a já jsem ze sebe nemohla vydatani hlásku a nikdo tam nebyl.. až jsem přece jen vykřikla atím se probudila......, ale tahle je o něčem trochu jiným.. asi o Lásce, nebo o tom, co člověk cítí, jako že by to mohla být láska a pak to tak divně bolí.

Navždy....., Ty ses pod tímhle jménem vrátil......., jsem teď v takovým stavu, že mi ani úplně nejde mít radost.., no..... :-) Ale překvapení jo..... Nějak mě bolí, asi se to změní, až ji přečtu v jiným rozpoložení. Ale jo...- tahle má bolet. A pročpak právě život je s malym Ž? V tom výčtu...... :-) Taky z marnosti, z promarněnýho času z toho, co člověk neudělal- ačkoliv to bylo úplně zbytečný a bylo snadný to udělat......., tak když se tak nestane, pořád to tíží a bolí. Pořád to v člověku je. Vrátím se ještě sem.