Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO prodavači Nového prostoru, který otočil sluncem v 3D prostoru
28. 05. 2006
7
0
1489
Autor
Graibach
Vzal si dívku a žil s ní z lásky.
Když s ním zametla, začal žít z ruky do huby.
Bydlel na ulici, jedl na ulici, močil a smál se na ulici a nouze ho nutila krást v obchodech,
ale nikdy to neudělal, protože tam číhaly v mlze za regály gorily a kamery.
A tak ukradl slunce.
Využil mezery v přírodních zákonech a prostého faktu, že se do něj nikdo nevydrží dlouho dívat, a tak ho také nikdo nemůže hlídat*, a otočil ho.
Nesl si zlatavý kotouč pyšně pod rukou, jako bochník chleba, a také pak přes něj v parku na lavičce chlemtal okenu. Když ji vypil, slunce rychle snědl a vykouzlil tak na trávníku nádhernou duhu, jak se pozvracel**.
Duha trvala nepřetržitě pět minut, během kterých se mohli děti z celého parku utleskat a jeho vnitřnosti dotrhat. Narozdíl od maminky, která všechno zachytila na digitál, snažil se on marně všechno zachytit do svých dlaní. Nechtěl tak lacino promrhat svůj lup. Toužil žít pár chvil z huby do ruky.
Večer vytvořil v křoví za altánkem Zemi v křehkém oparu mraků z použitého toaletního papíru a jelikož neměl kapesník, uhnětl si s prsty v nose i měsíc. Měsíc (narozdíl od slunce) pomalu požvýkal, a nic se mu tak nestalo, což se stalo ve stejný okamžik, kdy mu bývalá dala v Šumperské porodnici syna. Myslela si, že už je nového muže, ale jenom si to myslela.
Když s ním zametla, začal žít z ruky do huby.
Bydlel na ulici, jedl na ulici, močil a smál se na ulici a nouze ho nutila krást v obchodech,
ale nikdy to neudělal, protože tam číhaly v mlze za regály gorily a kamery.
A tak ukradl slunce.
Využil mezery v přírodních zákonech a prostého faktu, že se do něj nikdo nevydrží dlouho dívat, a tak ho také nikdo nemůže hlídat*, a otočil ho.
Nesl si zlatavý kotouč pyšně pod rukou, jako bochník chleba, a také pak přes něj v parku na lavičce chlemtal okenu. Když ji vypil, slunce rychle snědl a vykouzlil tak na trávníku nádhernou duhu, jak se pozvracel**.
Duha trvala nepřetržitě pět minut, během kterých se mohli děti z celého parku utleskat a jeho vnitřnosti dotrhat. Narozdíl od maminky, která všechno zachytila na digitál, snažil se on marně všechno zachytit do svých dlaní. Nechtěl tak lacino promrhat svůj lup. Toužil žít pár chvil z huby do ruky.
Večer vytvořil v křoví za altánkem Zemi v křehkém oparu mraků z použitého toaletního papíru a jelikož neměl kapesník, uhnětl si s prsty v nose i měsíc. Měsíc (narozdíl od slunce) pomalu požvýkal, a nic se mu tak nestalo, což se stalo ve stejný okamžik, kdy mu bývalá dala v Šumperské porodnici syna. Myslela si, že už je nového muže, ale jenom si to myslela.
*Kromě starého potrhlého svářeče na střeše v Pohořanech a v kukle.
** Z tepla.