Normální nenormalita

Útlá dívenka seděla v křesle a sledovala televizi. Údery elektronů kouzlily na obrazovce stále nové a nové obrazce. Z malého reproduktorku se k ni řinuly hlasy lidí, zvuky a ruchy. V její hlavě se tato směs vjemů smíchala v koktejl, stovky chutí a pořád dokola si jich dovedla užívat. Je jedno co sledovala, prostě jen vychutnávala ten nápoj zapomění a odproštění od reality. Láska, násilí a bezmezný sex... toto vše nafouknuté do ohromných rozměrů poskytovalo její hlavě mnohem intenzivnější pocity než by mohla pocítit v realitě. Jen ti lidé tam. Byli tak nepřirození, že už to vlastně ani nebyli lidé. Veškerá realita ustoupila před silou emoce a přetvářky. A do toho všeho jednou za čas nejdrsnější připomění reality v podobě zpráv nebo naprosto nereálných reklam. Mozek dívenky už realitu vůbec nepotřeboval, stačilo jen chvíli bloudit ve světě kde se mladá žena sebelikviduje pomocí žiletky a za chvíli stojí před stovkami fotografů a přitrouble se usmívá. "Chci taky." řekne si dívenka. Návod je jednoduchý. Jedna žiletka v koupelně, deset minut strachu a pak už jen luxusní auta, svalnatí bodyguardi a blesky fotoaparátů. Ale někde se stala chyba.

---