O prvních z nich mluv

co třeba zítra večer (v šest) na nábřeží u Rudolfína? :-)

tak tedy zítra večer :-) Na shledanou! :-)

tak tedy zítra :-) Adie! :-)

Ať žije krása kocoviny! :-)

Ó Tibergi! :-)

Ó des Grieux! :-)

tvou nabídku přijímám a rád tak napiš kdy a kde a já tam budu stát

ráda ti budu dělat průvodce chceš-li

Dnes už neslyším řeku jak jsem ji slyšel v dávných dnech kdy s večerem se rozlévala v ulicích a po sadech jako by sama tím tichým večerem chtěla být a nabízela se až k tvým rtům abys ji mohl pít Dnes už necítím její vůni mísící se s pachem ryb vůni ženy milující bez otázek bez pochyb když se šedé nebe noci pokrývá prachem hvězd už dávno možná vyhaslých ztracených z obloh měst Dnes už nevidím řeku svých včerejších nocí a dní usímám sám ve městě a čekám až se rozední až vyjde slunce nad prachem mých už dospělých dnů zbavených všech barev včerejších nadějí a snů Dnes jdu spát ve městě ve kterém se nedá usínat a sám sobě se snažím dál o řece a noci lhát

možná bych to zase někdy zkusil jít ven dívat se podlouchat ale nejspíš bych potřeboval někoho kdo by mě znovu naučil vidět barvy i tam kde vidět nejsou

byla jsem včera u řeky došla jsem k ní tak nějak bezděčně neplánovaně a zůstala jsem u ní s ní až do noci poslouchala jsem ji i noc dívala se jsk mi barvy postupně mizí z před očí (s tím jak se slunce ztrácelo za lesem na obzoru) ale přesto vím že tam jsou i když je nevidím žlutá to je slunce létem rozžhavené polibky milenců nikým neviděné červená to jsou květy máku které do vody napadaly na její hladině pak loďkami se staly hnědá to je říční břeh který je proudem vymílán sám byl vždy jen ten kdo chtěl být sám černá to je noc která vzklenuka se právě s hvězdami jak s rosou co ztratila se v trávě modrá to je řeka jenž z nebe barvu jeho smývá žena když s mužem spolu v jedno splývá bílá to je bříza ta smutná bělokorá ozvěna ve skalách co jméno tvoje volá zelená to je ostřice když vítr polední její stébla v rukách mých tesklivě rozezní možná bys mohl zkusit jít někdy ven dívat se poslouchat

psací stůl u okna pomalu odchází den a já už opět jsem v svém bezčasí polapen psací stůl u okna básně nedopsané a když je nedopíšu tak se nic nestane psací stůl u okna ztvrdlé štětce a barvy zaschlé prach na knihách a fotky nalepené na skle psací stůl u okna dnes ale nebudu psát opět se po létech pokusím malovat černá to je muž zbabělost a strach slzy žen ulpělé na řasách červená to je matka pod křížem syna bolest a utrpení prýštící z klína bílá to je žena stará a opuštěná prosby neslyšené ústa němá žlutá to je nevíra a úzkost osamění prázdné dny a bytu holé stěny hnědá to je smutek jak neúrodná hlína bolest žal a vina zelená to je touha vždy v rukách rozdrobená stále tatáž noc a tatáž žena modrá to je nebe prázdné a mlčenlivé bůh nepřítomný ve svém díle psací stůl u okna večer se nocí stal jen barvy už nejsou takové jak jsem je kdysi znal

Chceš kreslit obraz a máš strach bojíš se kousek plátna dát že dal jsi dost, už akorát! Taky chceš šetřit na barvách... Když kreslím já, tak neptám se jestli to někdo bude chtít... Stačí mi barvy, smích a cit má vlastní touha po kráse... A všechny barvy, hojnost čar cítím, že vždycky můžu víc tak dávám darů na tisíc Dávám životu svému tvar Máš plno strachu... Nač se bát? Že obraz nikdo nekoupí? Myslíš, že na tom prohloupíš? Je lehčí přestat malovat?

tip (ale rád bych oběma!) To bych nominoval jako nejkrásnější rozhovor na písmáku. :-))))))))))

Jejda, všetečka Wopidoo ;o)))

něco je tiché něco tiché není někdy se něco může stát někdy když dohlédneš na dno svých přání nacházíš jen střepy bezustání a nad ránem tě sevře chlad něco je těžké něco těžké není kde ale stále sílu brát kde hledat cestu kázeň píli a víru v cíle nalézat když svět jen bije do tvých tváří a vzal ti vše co jsi kdy měl když nechal tě stát na zápraží zamčených dveří darů svých když jsi rozdal srdce a dostal jen urážky a smích něco je možné něco možné není z mých nadějí už zbyl jen prach krev už mi v žilách jen málo kdy se zpění a do mysli pronikl mi strach strach jak pád strach jak ohlé větve stromů strach jak neznat kudy jít strach jak úzkost klína panny strach z opačné strany strach že strach už není strach že nemít strach je zapomnění horší než strach když myslíš na noc myslíš noc něco je lehké něco lehké není něco se lehkým může zdát sedím v okně svého bytu mám kocovinu po absintu a nad bídou svou i světa se musím smát

něco ve mně stále uvěřit se brání že by to tak snadné mohlo být když stojím ve tmě s prázdnou dlaní když zima dotýká se skrání že stačí jen za svým snem jít něco ve mně stále uvěřit se brání že stačí si to všechno jenom přát když slova jsou jen prostředníkem lhaní šeptajícím do usínání ta svoje "možná" svoje "snad" večer už byl noc teď všude leží sen nepřichází tak jako nikdy nepřišel a to co mi stále schází to co bych tak rád ve dlaních měl mě navždy míjí ... bohužel

Cítím tu smutek, málo chtění když žiješ život bez nadšení Když zaklínáš, vše, co bys chtěl jenom do slova: "Bohužel" pak vážně svět ti nic víc nedá Pokus se trochu lépe hledat nabídni sám, všechno co máš, neptej se, jestli dostáváš Ve štěstí jiných hledej vlastní - pak budeme tu všichni šťastní Sny splní se, když máš dost sil málo je, že ses pokusil Nabídni kázeň, trochu píle, vytrvalost a víru v cíle a ve znamení příštích dní na dno svých přání dohlédni!

V každém z nás (vážně!) ukrývá se kouzelník, silný zvláštní mocí Rozsvítit slunce v klínu noci uprostřed zmaru dát vznik kráse dokáže jedním tichým přáním Schází ti moře, slunce, smích? To všechno máš už na dlaních... Nehledej pořád, co ti brání, když máš svůj sen - vydej se za ním!

za vaše dary vřelý dík vy možná netušíte ani jak slunce moře smích mi schází jak zimu mám jen ve své dlani kéž bych tak byl kouzelník a všechny sloty co jich tu je proměnil v krásný slunný den (to jsem zas ... rozněžněn)

vážená slečno nebo paní blhopřeji k vyřešení a za odměnu posílám vám jedno jarní (deštivé a virtuální) políbení

:o) Mám radost, vážně, jako malá hádanky, hry a smích mě baví když hrajem si, jsme nehádaví kdyby tak celá zem si hrála... ... Posílám slunce, moře, smích svět, co se koupe v paprscích Za jedno mokré políbení posílám svoje hravé snění :o)

líbí.....

O prvních z nich... raděj bych mlčela Mám víru v anděla možná by ztich možná by uletěl jen proto, že jsi chtěl... O prvních z nich... horko mě zaplaví Znáš, jak to unaví jsou jako smích Jak první maliní Dvě stopy... v předsíni O prvních z nich... Letmých a váhavých o prvních polibcích *

Uhodla...? ;o)