Písmák Jen tak jak vítr
. zatančíme si. jinak.
Jen tak jak vítr
kamínku.
Poslední pád
Poslední pád
bratře Lví srdce. ach Jonatáne
jak se to jenom může stát
jak se to pro nebesa stane
Našim andělům
Našim andělům
Kolikrát jsme tajně poprosili
nahoru někam. o posily
když dole docházel už pláč
Můj Beethoven
Mladík se zavrtěl na židli a naklonil se k pianistovi. - Promiňte, ale vždyť to nebyla zas tak výjimečná příležitost. Bělovlasý muž zvědavě naklonil hlavu a vrásky na čele, na tvářích a kolem očí se přeskupily do otázky. - no, víte, vy jste HRÁL Beethovena.
Pozor na... další chyby...
Další chyby.
Začalo jaro a po slunci ni památky a v skříni pustili se moli do látky /tak s úsměvem bývalé šaty míjím nebojte drobečci. motýlky nezabíjim/ a lidi nemají dost času na hraní pořád jen spěchají. a někam uhání a přitom dupou (odpusť nám jarní trávo.
Malíři Adame!
Malíři Adame. Chceš kreslit obraz a máš strach Bojíš se kousek plátna dát Že dal jsi dost, už akorát. Proč neušetřit na barvách. Když kreslím já, tak neptám se kdo mohl by to ocenit Stačí mi barvy smích a cit Má vlastní touha po kráse Pak tahy štětcem, hojnost čar Cítím, že vždycky můžu víc Tak dávám darů na tisíc Dávám životu svému tvar Máš plno strachu.
Táto, prosííím, povídej... :o)
~*~ Zeptej se pírek ve vánku, kam letí,jestli do spánku Zeptej se barevného hada, kde bříško má,a kde má záda Kam vlastně jede v Malém voze toulavý Měsíc na obloze. ~*~ Zeptej se za mě, moc tě prosím, proč mají černé pruhy vosy Proč písek v tůni vodu kalí. Myslíš, že budu pořád malý. ~*~ Taky mě dneska strašně trápí, proč tapíři se nepotápí, proč kočkám v očích světlo plane.
Akbar
Splašený plamen plazivě vyleptá znamení popela dusivě zabolí Cár města trhaně s požárem zápolí Hasnoucích zbytků nikdo se nezeptá na jméno, jež vítr rozesel po poli Zažehlý Akbar. Spálená Sarepta S jediným místem, které kdy poznala splynula v sutinách sutinou podoby Zaplály spojitě spojené nádoby Sténáním krovů i žena sténala Shořela tisíckrát v kratičkém údobí za lůna zahrad v bolestech sinalá Odešli lidé k smířlivým obzorům v troskách jen nemocní a staří zůstali neschopní vzdát se i čelit úskalím Nadějí málo - až příliš prostoru Pozvolna s ranami i duše srůstaly Přestaly tváře zvedat se nahoru Tíživí živí pletou se se stíny do očí zašedl třicet dní starý dým Maličký chlapec promluvil k dospělým a v hlase pramen, ptáky a květiny Chrámy i zahrady se steskem kreslil jim - spojené nádoby do duše máminy Chvějivou touhou peříček ve vánku dal jim cíl v nelehkém, nemožném úkolu Vyrostli nejnižší do vznosu topolů ze dna sil sili, bezedně, bez spánku Společným chlebem se postili u stolu v srdcích si nesli kanoucí čekanku Vznešené chrámy, brány a ulice vyrostly z popela láskou a uměním Obrazy v očích se ve skutky promění vzepnou se věže jak prsy světice. Úsvitná vteřina přinesla znamení - tvář ženy zalitou v odlesku měsíce Ulicí cítíš pohybu závan, dech Větvovím výmluvně zaznívá její hlas Do révy vine se zcuchaný dlouhý vlas Klenutí oblouků - prohnutí na zádech Pád šíje do hlubin je hradeb strmý sráz Srdce zní tepotem, vyzvání ve zvonech S jediným místem, po němž kdy chodila splynula v nádheře nádherou podoby Rozkvetly spojitě spojené nádoby Do štíhlých věží štíhle se rodila Povstala tisíckrát v kratičkém údobí za lůna zahrad za hradby, za díla. Jediným slovem chlapec se nezeptal Všechno, co tížilo, umlklo, nebolí Se smíchem smyl se pláč Nač stopy po soli Východní vítr v ulicích zašeptal a pak to jméno jmen rozesel po poli: Ona je Akbar.
Amicta sole
Klárko. Smírné je nebe s patinou mraků jež deštěm světí provazce vlasů kapky se spojí okolo pasu vypění touhy na přídi vraku jde bosá do bodláků Ve stopách krve pukají trny ve strachu kráčí; navzdory, s flétnou Hladoví ptáci na zem se slétnou Nabízí ňadra těhotná zrny jde s vlky - instinkt srny Pastýřka nocí prokřehlých mrazem na cestě k Dubnu ovečky ztrácí poslední poutí vděčná je za zem všechno, co nemá, tisíckrát vrací jde - padá s každým srázem Bolavá Klárko, horečkou šílená vypitá do dna, snědená, rozdaná láskou i chtíčem po těle zjizvená na kousku chleba potřebným podaná Jdeš po tmě světlem oděná