Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNETYPICKÁ NÁVŠTĚVA HRADU-2
21. 03. 2008
2
2
2349
Autor
fungus2
Část druhá závěrečná
Má individuální prohlídka hradu nezačala zrovna nejlépe. Na dlaždičkách chodby mi podjely nohy, načež jsem se projel napříč chodbou. Na jejím konci se nacházely otevřené dveře a díky prahu jsem zakopl. Následným saltem jsem se ocitl nohami zavěšený na obrovském lustru. Hned mi došlo, že jsem ještě nikdy takhle na lustru nevisel. Přitom mi z kapes vypadlo několik mincí a já jsem sledoval, jak se po dopadu na parkety rozkutálely. Pak do místnosti vstoupila uklízečka se smetákem. Jejímu profesionálnímu uklízecímu zraku neunikly kovové peníze a hned se vrhla na podlahu. Bylo úžasné pozorovat, jak leze po kolenou rychlostí fretky.
„Halo! Ty peníze jsou moje!“ zvolal jsem na ní.
Uklízečka nějakým záhadným způsobem v kleče nadskočila, načež se za výkřiku rozplácla na podlaze.
„To vás fakticky tak málo platí?“ zněla moje otázka, přičemž se ona převrátila na záda. Sotva mě uviděla, tak se rozkřičela a zároveň začala zuřivě komíhat rukama i nohama.
„Pomóóóóc!! Je tady zloděj a chce ukrást lustr!“ rozeřvala se, načež vyskočila a za jekotu vyběhla z místnosti. Ve stejný okamžik mi neunikla ta skutečnost, že se závratnou rychlostí blíží podlaha. Dopad na ní byl dost tvrdý. Rychle jsem se však vzpamatoval a vyběhl na chodbu. Nenapadlo mě nic lepšího, než vběhnout do první místnosti. K mému zděšení se na chodbě ozval hluk, který způsobovala početná skupina lidí s průvodcem. Spásu jsem našel v obrovité váze, do jejíchž útrob se mi podařilo vtěsnat. Bohužel moje hlava zůstala nad hrdlem vázy. Návštěvníci stáli na opačné straně místnosti před jakýmsi obrazem a už to vypadalo, že odejdou, aniž by si mne někdo všiml. Ale jedna holčička náhle na celou místnost řekla.
„Mami, támhle v rohu je velká váza, která má hlavu, co zívá.“
Její slova způsobila, že pozornost všech se soustředila na mne a hned všichni s úžasem přišli k váze.
„Člověče, co tady děláte!?“ vyhrkl tázavě průvodce.
„Dobrý den. Já jsem čistič váz,“ řekl jsem pohotově.
„Co to plácáte!?“
„No, tak teda plácám.“
„Okamžitě vylezte!“
„Já jsem tu nějak uváznul.“
Následně mě několik lidí začalo tahat z vázy. Přitom však došlo k převrácení vázy, která dopadla na koberec a začala se kutálet. Několika návštěvníkům přitom váza podrazila nohy, načež se mnou vykutálela z místnosti na chodbu. Poté jsem zažíval, co je to kutálet se ve váze. Vzápětí se dokutálela ke schodům, na kterých se zrovna nacházela uklízečka. A za jejího jekotu se váza se mnou skutálela pod schodiště, kde se po nárazu do zdi rozpadla. Poněkud otřesený jsem poté ležel na řvoucí uklízečce.
„Áááá…Pomóóóc..Budu znásilněnáááá..!!“ křičela.
„To bude omyl. Vás ani omylem!“ vyhrkl jsem zmateně. To už po schodech běželi křičící lidé v čele s průvodcem. Bylo mi jasné, že prohlídku hradu budu muset uskutečnit někdy jindy. A tak jsem za okamžik prchal z hradu před početnou skupinou návštěvníku hradu, v jejímž čele běžela uklízečka s halapartnou, na které měla zavěšený kbelík a napíchnutý mokrý hadr.
„Halo! Ty peníze jsou moje!“ zvolal jsem na ní.
Uklízečka nějakým záhadným způsobem v kleče nadskočila, načež se za výkřiku rozplácla na podlaze.
„To vás fakticky tak málo platí?“ zněla moje otázka, přičemž se ona převrátila na záda. Sotva mě uviděla, tak se rozkřičela a zároveň začala zuřivě komíhat rukama i nohama.
„Pomóóóóc!! Je tady zloděj a chce ukrást lustr!“ rozeřvala se, načež vyskočila a za jekotu vyběhla z místnosti. Ve stejný okamžik mi neunikla ta skutečnost, že se závratnou rychlostí blíží podlaha. Dopad na ní byl dost tvrdý. Rychle jsem se však vzpamatoval a vyběhl na chodbu. Nenapadlo mě nic lepšího, než vběhnout do první místnosti. K mému zděšení se na chodbě ozval hluk, který způsobovala početná skupina lidí s průvodcem. Spásu jsem našel v obrovité váze, do jejíchž útrob se mi podařilo vtěsnat. Bohužel moje hlava zůstala nad hrdlem vázy. Návštěvníci stáli na opačné straně místnosti před jakýmsi obrazem a už to vypadalo, že odejdou, aniž by si mne někdo všiml. Ale jedna holčička náhle na celou místnost řekla.
„Mami, támhle v rohu je velká váza, která má hlavu, co zívá.“
Její slova způsobila, že pozornost všech se soustředila na mne a hned všichni s úžasem přišli k váze.
„Člověče, co tady děláte!?“ vyhrkl tázavě průvodce.
„Dobrý den. Já jsem čistič váz,“ řekl jsem pohotově.
„Co to plácáte!?“
„No, tak teda plácám.“
„Okamžitě vylezte!“
„Já jsem tu nějak uváznul.“
Následně mě několik lidí začalo tahat z vázy. Přitom však došlo k převrácení vázy, která dopadla na koberec a začala se kutálet. Několika návštěvníkům přitom váza podrazila nohy, načež se mnou vykutálela z místnosti na chodbu. Poté jsem zažíval, co je to kutálet se ve váze. Vzápětí se dokutálela ke schodům, na kterých se zrovna nacházela uklízečka. A za jejího jekotu se váza se mnou skutálela pod schodiště, kde se po nárazu do zdi rozpadla. Poněkud otřesený jsem poté ležel na řvoucí uklízečce.
„Áááá…Pomóóóc..Budu znásilněnáááá..!!“ křičela.
„To bude omyl. Vás ani omylem!“ vyhrkl jsem zmateně. To už po schodech běželi křičící lidé v čele s průvodcem. Bylo mi jasné, že prohlídku hradu budu muset uskutečnit někdy jindy. A tak jsem za okamžik prchal z hradu před početnou skupinou návštěvníku hradu, v jejímž čele běžela uklízečka s halapartnou, na které měla zavěšený kbelík a napíchnutý mokrý hadr.
KONEC