síla samoty

celé je to o tom, že si myslíme, že vztah je nějaká koule uprostřed do které oba přispíváme a ona nám roste nebo se hroutí. myšlenka je v tom, že jsou to dva vztahy, které nemusejí potkat a jsou v nás, nikde jinde.... z této logiky plyne výraz oba místo dva.

ten konec je dost divny Neumíme milovat Na lásce není nic vzájemného Když se oba milují jsou to dvě lásky nejdric milovat neumime... pak zase kdyz se dva miluji jsou to dve lasky... to si odporuje... stejne jako ze na lasce neni nic vzajemneho... protoze to ze jsou to dve lasky kdyz se dva miluji je ta vzajemnost... slovo to ze ma neco dve strany je tak nejak v tom slove vzajemnost implikovane... kdyz reknu ze ja a nekdo se vzajemne milujeme rikam tim ze ten clovek miluje me a ja jeho... dve lasky... ale jakoze to ma nejaky spolecny prusecik nebo tak neco... to prvni bude asi logicka chyba a to druhe nejspis jenom stylisticka... a "kdyz se oba miluji" to zni blbe to oba... neni tam kdo oba... tak by to melo byt dva nejaci proste

To slovo láska je tady odporné. Buď je to málo zironizované a nebo se mi to vůbec nelíbí, protože to připouští myšlenku, že si to slovo myslel vážně.

*

pekne podané, aj keď s myšlienkou v závere .... čo ja viem ... nie, nesúhlasím ;)

:)

jo, dobre to je...oslovilo...a je v tom urcite i kus pravdy...*