Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBabička a víčka od pláče
Autor
slonovina2
Mužijijiž dlouho sama )
obdělávám (musím vyprávět ten příběh, prostě musím, poslouchejte!)
políčko, kedlubny, hodiny, roky a minuty (tu nejsi)
všechno sama samotinká
budík na stole již padesát let pozadu
si pletu šarlatový šál na večerní představení
vidi, vici křišťálu
míz a šťáv
v černi černého
prý nikdy nepálí
ni teatrálně obscénní hřích
jeviště.
tančím rubáš na potrhaném koberci
provázena ošuntělým gramofonem
tělo na tělo
telefonem
zavolá jen vnouček
věneček
jen někdy?
Jsem přeci stále stejná žena, když zrcadlí
m
tam nad jezerem, hvězda lásky Venuše
pomněnek na zádech
mrtvého milování
lednového třeskutí
a vábí, pojď! tam do tunelu světluška
mi sklouzne do kapes
jak tužka petrolej
si láhev červeného Anjou-Saumutu [anžú sómür] tu lítá,
padlých andělů
Kolik ještě?
A dědictví mé babičky
je rázem…
jí budiž lehká
tak i nám všem
mešní polibek
jen na čelo a housle zahradního altánku.
Když lopata si bere světlo z hrobu
ročník
192devět
je pár!
proslov krátký, ostatně jako celý život na zmuchlaném
papíru
ku naposledy
….
ostatky nech
snít tu pod křížem
si také smrtelný.