Sopka

Jsi neklidná sopka
žít ve tvém stínu
v nejistotě
kdy mě spálíš
a přesto v tvém klínu
mám svou chatrč
a dech tvůj plný síry
je teplo mého domova
a na zdi tvého objetí
jsem mačkal čerstvou hlínu
co pokropily slzy
tropických dešťů
stejně bouřlivých
jako ústí tvé duše
když přetéká samotou
a jednou za čas
se probudíš
a smeteš každého
kdo se schová u tvých nohou
stokrát jsem se schoval
a stokrát se vrátil
tak se neboj
vrátím se i po stoprvé