Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKDYŽ SPADNOU KLÍČE DO POPELNICE
25. 04. 2008
3
10
2922
Autor
fungus2
Mirek nesl dva velké igelitové sáčky k popelnicím, ke kterým za chvíli došel. U jedné se poté zastavil a zadíval se otevřenou horní částí do jejího nitra. Kontejner byl zaplněný z poloviny, a tak rychle oba sáčky do popelnice mrštil. Poté natáhl ruce k horní pohyblivé části a kontejner zavřel. V klidu si to namířil zpátky k paneláku, načež došel před jeho vchod. Současně sáhl oběma rukama do svých kapes a okamžitě ztuhl. V kapsách totiž nenahmatal klíče.
„Ježišmarjá! Vždyť jsem je měl v ruce!“ vyhrkl zděšeně, přičemž strnule hleděl na odraz svého vyděšeného obličeje na skle dveří.
„Že já je hodil do tý popelnice!“ řekl si a hned se rozeběhl po chodníku zpátky ke kontejnerům. U nich se zastavil a zadíval se na každou z nich. Jak byl rozrušeným, tak náhle nevěděl, do kterého odpadky vhodil.
„Do třetí nebo do čtvrtý?“ ptal se sám sebe v duchu a rychle otevřel tu třetí. Hned uviděl, že je skoro celá plná a to nebyla ta, do niž dal odpadky. Proto se hned vrhl k té čtvrté. A k jeho překvapení mu však nešlo víko kontejneru otevřít.
„Do hajz..!“ procedil mezi zuby a vší silou se zapřel o držadla na víku. K jeho překvapení horní část popelnice neotevřel, přičemž se ona dala do pohybu. A než se vzpamatoval, tak kontejner se posunul o dva metry dále. Pak se mu jej podařilo zastavit a současně spatřil, jak od paneláku k popelnicím jde sousedka, co bydlí na stejném patře jako on.
„Krucinál! Ta mi tady ještě scházela!“ řekl naštvaně, načež se za kontejnerem přikrčil. K jeho zděšení zahlédl i jejího psa. A ten se hned k němu za štěkotu rozeběhl. Odháněl ho, ale on na něho za štěkotu skákal, přičemž se popelnice opět dala do pohybu.
„Danééé! Co tam děláš!? K noze!“ vykřikla na psa žena. Poté spatřila sedícího Mirka na zemi a užasle se na něho zadívala s otevřenými ústy.
„Dobrý den. Týhle popelnici se nelíbí stát na jednom místě,“ sdělil jí a rozeběhl se za kontejnerem. Zastavil jej až po dalších dvou metrech, zatímco zkoprnělá sousedka odešla zpátky k panelovému domu a Mirek tušil, že bude za chvíli vyložená z okna.
„Nazdár Míro! Co to tady vyvádíš!?“ uslyšel náhle Mirek hlas svého kamaráda Jirky.
„Mám v tom konťasu klíče!“ řekl mu a neuniklo mu, že Jirka je po flámu.
„Ty zase vypadáš. Co si kde slavil?“ zeptal se ho.
„Kámoš měl třicetiny. To bylo mejdlo roku! Roztočili jsme to s jeho kámošema na díze. A pak ještě byla závěrečná u něj doma.“
„To je hezký. Když už si tady, tak mi pomoz votevřít tenhle zatracenej kontejner!“
Oběma se poté podařilo otevřít víko kontejneru a Mirek se hned do jeho nitra nahnul.
„Teď vypadáš jako nějakej bufeťák!“ řekl mu Jirka.
„Si vopravdu vtipném! Radši mi pomoc ty klíče najít!“
A tak se i Jirka nahnul. Oba se pak začali v odpadcích přehrabovat, ale jejich snaha byla marná.
„To je v prde…Hele, já se tam co nejvíc nakloním a ty mě pevně drž,“ řekl po několika minutách Mirek. Jirka ho tedy počal držet, ale poté co kýchnul, tak ho neudržel. Mirek okamžitě za výkřiku dopadl do odpadků a iniciativní Jirka se rychle naklonil do vnitřku kontejneru. Jenže takovým způsobem, že se v něm také ocitl.
„Ty blbče!“ vykřikl Mirek.
„Au! Praštil si mě do nosu!“ vyhrkl Jirka. Zároveň se kontejner dal do pohybu, což oba vyděsilo.
Sousedka Michala z okna užasle sledovala, jak popelnice jede svažující se ulicí. Na jejím konci se nacházela zahrádka restaurace, do niž kontejner vjel, načež jí i s křičícími muži projel. Vzápětí hosté v restauraci ke svému úžasu spatřili kontejner, který se zastavil až o výčepní pult. Z něho po chvíli vylezl otřesený Michal s Jirkou a oba si hned objednali pivo.
10 názorů
Oduševnělost
29. 04. 2008
Díky. Za čas tuhle povídku budu publikovat jinde. Tak jí určitě přepíši.
ještě opravit po sobě... :-)
dovnitř... dovnitř
takže 3. řádek lépe:
'...a tak vhodil oba sáčky, zavřel víko...'
Veselá smyšlenka. Tak trochu ve stylu povídek Š+G. Reálný začátek a stupňování absurdnosti...
Našly se? (ty klíče) To mi nějak uniklo.
Něco podobného (té prvotní události) se mi stalo na dovolené ve Francii. Snad proto si dovolím navrhnout určitou korekturu text. Zkusme první odstavec:
+----------------------------------------
Mirek nesl dva velké igelitové sáčky k popelnicím. U kontejneru s odklopeným víkem se zastavil a zadíval se dovnitř. Kontejner byl zaplněn jen do poloviny, a tak oba sáčky vhodil dovnitř, zavřel víko a v klidu se vydal zpět k domu. Před vchodem sáhl oběma rukama do kapes a ztuhnul. V žádné z nich totiž nanahmatal...
+-----------------------------------------
Načež, okamžitě, přičemž, zároveň... nedalo by se některým z nich vyhnout? Ony sice ty 'školsky' znějící fomulace trochu svádí k úsměvu, ale k úplnému rozesmání nedovedou. Snad by pomohlo styl jazyka střídat. Celý text napřed 'vyčistit' od té 'školáčtiny' a pak ji dodatečně implantovat jen na některá místa, jako 'překvapení', pro zvýšení účinku.
Jako mluvené slovo by tenhle text vyzněl lépe.