Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVzývám tě, řeko
22. 03. 2001
4
0
1940
Autor
Stínovlas
Mučí mne trýzeň,
vodo plynoucí tiše,
pro útěchu jsem řeko,
ke tvým břehům přišel.
Vem si mě řeko
přívalem zesílelá,
uhas mi horkost.
co v nitru zdivočela.
Proudy tvé vzývám.
Až jednou navštíví
tvé břehy stinné
a postojí tam,
co cesta se vine,
vzpomeň si řeko.
Utiš hlasitý racků rej.
Až pohlédne v hloubky,
jen pro ni zašeptej,
že jsem ji miloval.
Jsem ráda, že báseň vzbuzuje pocity, jaké vzbudit má. Abych Ti trošku napravila pocit, koukni se na "Těším se na tebe". :o)
Tak tohle se mi líbí. Tipovitě.
Jenom mně zaráží velice nezvyklý tvar "zesílelá", ale nevím, jak ho adekvátně nahradit. "Zesílená" je něco jiného a "zesílivší" zase archaické. Snad "posílená" nebo "zmohutnělá".
Ondrej_Fiala
22. 03. 2001
Báseň jistě procítěná, věřím, že i prožitá. A přece pro čtenáře poezie už mockrát čtená. Bojím se, že už Jan Neruda by ji označil za zastaralou.
Nepociťuji hlad po ještě nepopsaných tématech. Věřím, že taková ani nejsou.Láska a bolest světem vládne a proto se bude stále objevovat i v básních. Tedy i v mých.
Vůbec jsem neměl na mysli výběr tématu, nýbrž způsob zpracování (scenérie, symbolika, slovník, syntax). Nejsem zase tak blbý, abych si myslel, že se dnes už nedá psát o lásce.
Jsem archaický typ - tedy používám zastaralý způsob vyjádření. Tolik k mému způsobu psaní.
Vyjane, to si přece nemyslím (žes blbý) :o)