Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJako ta hvězda
19. 07. 2006
2
0
4296
Autor
Muamarek
Jako ta hvězda:
Jak hvězda dávno vyhaslá,
jejíž záři zříš jí po zániku,
je někdy láska člověka
Nad faktem mysl užasla,
ta jasná záře je dílem triku,
i pravdou, co klam odvléká
Byla jsi propast,
byla jsi nebe,
já měl tě propást,
žár tvůj mne zebe
Byla jsi měsíc,
byla jsi slunce,
list není bez mšic
a kal je v tůňce
Byla jsi pramenem,
byla jsi skálou,
nechci být kamenem,
jsi citů škálou
Nejen za odvahu veršovat (kterou já nemám), ale i tak - je to dobrý... *
Upřímně dík,
"co vídáš ji i po zániku" je mnohem lepší, holt ve chvíli zrodu jsem byl jat desetislabičnou můzou a nenapadlo mne např. "co vídáš ji snad i po zániku",
měj se :-))
Muamarek
Vzyt se neurazim, jen se ozyvam,
naopak, jsem rad, ze Te zase slysim - ci lepe receno vidim Tve vzkazy, Jenyku :-)))
Muamarek
První dvě sloky mě navnadily, ale zbytek mě zklamal. Chápu, že se do toho promítly nějaké Tvoje hořké vzpomínky, ale navenek to zní jalově a vyznívá do ztracena. Rýmy máš vcelku dost nápadité (až na to otřepané nebe - zebe).
Taky mi vadí druhý verš. Šlo by to jednodušeji a rytmičtěji, např.:
"co vídáš ji i po zániku".
Je z toho vidět, že máš na víc. Chce to jen dát tomu zřetelný náboj a pointu, aby z toho měli něco i ostatní.
Jinými slovy, jejíž záři vidíš, i když už dávno neexistuje (u hvězd častý) :-))
Muamarek
jejíž záři zříš jí po zániku,
mno tak u tohohole teda zasek jaxvina.. a dal to nejde no:)
Taky to žádný holce neříkám :-))
Nechce se mi tu teď interpretovat, co jsem čím myslel, to ať si každý najde sám, jsou tam metafory a obrozeneckýho mi tam nic nepřijde, že mysl užasne nad nějakým faktem, se holt někdy stává :-)))
Zdar,
Muamarek
...pár velice pěkných myšlenek, nápadů... jen by to chtělo probrat a vypilovat...:-)