Už brzy...

Už brzy

bude pozdě, a zvony se slijí v jeden břeh poledne když dohořívá a sinavý lem ulic končí v hlíně navlečen na mrtvém těle města, žebravá křídla holubů víří jako lesklé vějíře a tváře i břicha jsou v jedné kůži navlečeny, už pozdě bude brzy, a kov střech, zubů i kostí stane se mědí a ztmavne zhasnut v hlubinách, a země stejná jako předtím přijme další prach, už brzy bude dávno a lehké veřeje tančících s laskavostmi zšednou ohmatány jako půda kde tolikrát bylo pochováno, med ve tvé plástvi má lásko nechám přejít mrazem mých dlaní a na jaře až roztaješ pod mým jazykem zesládne až k mé smrti, svíci nechám dohořet v jejím kruhu ohně, jablka shnít, a vítr nechat zpívat v žabích žebrech hvězdám, už brzy…