Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVrcholky Atlasu
03. 08. 2006
0
0
1202
Autor
Mínox
Sedím tu a shlížím dolů
proniká mnou chlad.
Ó jak jste vzdálené
vrcholky Atlasu
zahalené v oblacích.
Turisté zmizeli
a kolem ční zbytky zdí.
Proniká mnou mráz
a dole pálí slunce
na palmy a opuncie.
Dým mojí vodní dýmky
se mísí s párou nad čajem.
Ó jak jste vzdálené
vrcholky Atlasu
zahalené v oblacích.
Turisté nechali tu
pár drobných.
Trochu peněz
pro další život
obyvatel tohoto kraje.
Kolem je sníh a mráz,
pronikající mou kůží.
Ó jak jste vzdálené
vrcholky Atlasu
zahalené v oblacích.
Veselé hemžení lidí
na tržnicích
je tak daleko,
zbývá mi jen málo –
smutek a radost.
Hledím tam dolů
a má duše je tak čistá.
Ó jak jste vzdálené
vrcholky Atlasu
zahalené v oblacích.
Snad chtěl jsem
jen trochu radosti
a nevěděl, kde ji najít.
A teď tu sedím
a dívám se dolů.
Nebe se pokrylo
večerní červení.
Ó jak jste vzdálené
vrcholky Atlasu
zahalené v oblacích.
Ó jak jste vzdálené
a přece tak blízké
mému srdci, mé duši.
proniká mnou chlad.
Ó jak jste vzdálené
vrcholky Atlasu
zahalené v oblacích.
Turisté zmizeli
a kolem ční zbytky zdí.
Proniká mnou mráz
a dole pálí slunce
na palmy a opuncie.
Dým mojí vodní dýmky
se mísí s párou nad čajem.
Ó jak jste vzdálené
vrcholky Atlasu
zahalené v oblacích.
Turisté nechali tu
pár drobných.
Trochu peněz
pro další život
obyvatel tohoto kraje.
Kolem je sníh a mráz,
pronikající mou kůží.
Ó jak jste vzdálené
vrcholky Atlasu
zahalené v oblacích.
Veselé hemžení lidí
na tržnicích
je tak daleko,
zbývá mi jen málo –
smutek a radost.
Hledím tam dolů
a má duše je tak čistá.
Ó jak jste vzdálené
vrcholky Atlasu
zahalené v oblacích.
Snad chtěl jsem
jen trochu radosti
a nevěděl, kde ji najít.
A teď tu sedím
a dívám se dolů.
Nebe se pokrylo
večerní červení.
Ó jak jste vzdálené
vrcholky Atlasu
zahalené v oblacích.
Ó jak jste vzdálené
a přece tak blízké
mému srdci, mé duši.
Když jsem tak poslouchal Natašu Atlas...
Věta "Hurry hurry like Ferrari" pochází od Marockého známého a vyjadřuje myslím jeho postoj k turistům, kteří tam jen proběhnou, nafotí, nevidí, nepochopí místní život. Ale kdo může? Je to tak jiná země.
BTW: šíša se tam patrně moc nekouří, spíš tráva.