Písmák Láhev mléka II.
Láhev stojí na stole,
kolem chodí batole.
Mobil, notebook, sklenice,
co chce dítě nejvíce.
Podvečerní
Když krajina rudne
a Dažbog padá se svým vozem za obzor,
když zbývají mu jen tři vlasy zlaté
a ty září, září zpoza hor.
Večerní cesta autobusem
Do předních dveří večerního autobusu č. 136 nastoupil hřmotný cizinec, který tam byl patrně se ženou a zvučným sebevědomým hlasem, kterému se nedalo odporovat, pronesl:
- Hundred fifty
Nepochopil jsem, co tím mínil, nicméně řidič autobusu reagoval pohotově a typickým nervózním hlasem řidiče autobusu na něj vyjel - samozřejmě česky:
- A jak to mám asi vědět.
2012...
Bojíš se nejistot
i jistoty zítřka beze změn.
Bojíš se náhody
a asi taky velkých změn.
LÁSCE NA JINÝ KONTINENT
Ach lásko,jsi tak daleko. Za mořem širýma horami vysokými. Tisíce kilometrů daleko. Ach lásko,včera jsem slyšel Tvůj hlas.
Vrcholky Atlasu
Sedím tu a shlížím dolůproniká mnou chlad. Ó jak jste vzdálenévrcholky Atlasuzahalené v oblacích. Turisté zmizelia kolem ční zbytky zdí. Proniká mnou mráza dole pálí sluncena palmy a opuncie.
Quenta nontarion
Když Sauron viděl, že sám je příliš slabý na ovládnutí světa, opět se podvolil Melkorovi. A Melkor rozhodl, že lidé dostanou stroj. Stroj, který je udělá ovladatelnější a snadněji zvládnutelné. Stroj, který mu v budoucnosti umožní řídit jejich kroky.
Mír v duši
Svítí svíce Zní zpěv tibetských mnichů. Rozeznívá obrovskou prostoru chrámu… Zpěv tibetských mnichů… Proniká stěnami, odráží se od nich… Odlož na chvíli své zvíře - To nejsi ty. Tělo leží vedle mne A já vím, že To nejsem já Kde tedy jsem, Co jsem. Jsem snad svá hlava.
Olověná krajina
O L O V Ě N Á K R A J I N A Ráno jako každé jiné, olověná krajina pod olověným nebem. Nástupiště zeje prázdnotou, tělem proniká chlad. Na obzoru semafory hrají barevné blues: červená, zelená, modrá září na obzoru, vnášejí barevnost do černobílé ranní krajiny. Tahle báseň postrádá poitu.
Člověk - bestie
Jaký má smysl žít. Nebylo by lepší prostě zůstat ležet a počkat až umřu. Nevydržel bych to - člověk je bestie se silným pudem sebezáchovy. Se strachem z bolesti a ze smrti.
Opilý noční autobus
Opilý autobus
je temnou nocí zmítán
ve vlnách asfaltu,
jak necky prastaré.
OLOVĚNÁ KRAJINA
OLOVĚNÁ KRAJINA
Ráno jako každé jiné,
olověná krajina pod olověným nebem.
Nástupiště zeje prázdnotou,
Mír v duši
Svítí svíce
Zní zpěv tibetských mnichů
Rozeznívá obrovskou prostoru chrámu
Zpěv tibetských mnichů
O zlatě a blátě
Toho dne zjevil se Zarathustra vprostřed náměstí. Chtěl vidět, zda již nadčlověk přišel mezi nás. Když vystoupil na malé pódium na náměstí a promluvil, pár lidí mu tleskalo, aniž snad chápali o čem mluví. Pár se jich smálo.
Boj o moc
Chtěl bych zde vylíčit vše, co se událo na xchatu vmístnosti „Kluci“ vobdobí volby stálých správců. Budu se snažit o pouhé shrnutí událostí, ačkoli vyhnout se interpretacím je pro mne těžké – vždyť jsem vcelé aféře až příliš zainteresován. Nicméně budu se snažit vše vylíčit co nejvěrněji a vlastními interpretacemi jen zaplnit místa mezi jednotlivými fakty tak, aby to celé vypadalo alespoň trošku souvisle.
Jak to vlastně celé začalo.
Uchop své sny...
Uchop své sny do rukou,
pronikají celým Tvým životem.
Uchop své sny do rukou,
a rozlam okovy,
To je smrt ?
Už nikdy si nenasadím trody. Už se nebudu toulat na polích CYBERSPACE. MY DEAD BRAINřve bolestía z vyschlejch očíneukápla ani slza. THEY KILLED ME,pohřbili mě zaživa.
BAHNO
Tak zvedni svůj nos nahoru,třeba neuvidíš bláto pod nohama. Snad nezahlídneš sračkya bordel na cestě.
Tak zvedni svůj nos nahorua zapomeň si klidně, že Velkej počítač ví. Že má tvý data, jako každýho z nás.
Smích
Na kraji města stojí starý, polorozpadlý dům, jenž je zcela bez oken i bez dveří. Jenom několik trhlin ve stěně zeje do prázdna, černých a tajemných. Celý den ozývá se z těch otvorů hlasitý, bláznivý smích. Lidé kolem chodí s jakousi posvátnou hrůzou, jakoby se uvnitř skrývala nějaká tajemná síla.
DEPRESE
Čtyři bílé stěny. Jsou stejně tak šedivé,jako všechny ty všední dny. Unavený pohled na šedou ulici tohošedivého města. Týden, co týden (všechny šedé)začíná a končí šedým pondělkem.
Symboly
Všechno jsou jen symboly:peníze, moc, sláva. Symboly, které bez lidí nejsou NIC. Míň, než loňská tráva. Celý život je svázaný jen symboly,víra, bohatství, práva.
Samomluva
"Fuj, to je horko. Kolem samý písek. A ta žízeň. A k nejbližší oáze je pěkný kus cesty.
PERUNOVI
Byl jsem v podsvětí,
Byl jsem i v nebesích.
Na obrovských sloupech
Svých nohou stál jsem.
Big End
Napětí v datové síti kolísalo.
“Konečně je od těch bestií pokoj. Poslední člověk na Zemi sem já. ’Sem se zbavil těch nabubřelejch idiotů.
JEŠITA
"Zrcadlo, zrcadlo, ukaž mi, kdo je na světě nejkrásnější", řekl Karl Stepanovič Čechov. To ovšem neměl dělat. Obraz v zrcadle se změnil. Byl tam nadále Karl Stepanovič, ale ne už stranově převrácený - bylo to bezesporu podlézavé zrcadlo a snad mělo i strach.
ANTROPICKÝ PRINCIP
Seděli spolu na schodech a povídali si. Hovořili o věcech nadpozemských, o tom, proč je vesmír tak zmuchlaný a ne třeba hladký, jako diskety, které se všude kolem něj povalují.
Víš, co je antropický princip, zeptal se Jirka. To je, když.
SMRT
Chladná a studená. Je žena a nebo jen maska úřednice. V bílém smutečním rouchuprochází kolema kdekoho svou kosou zraní,než najde toho, komu dohořela svíce. Nedá na hlasovánía žádná referendase nekonají.
Těm, kteří pochopili
Vstup do lesa. Vstup tam sám,do toho temného nočního lesa.
Jdi po kraji rokle,po skalách jdi,neznaje cestua zkus se bát.
Okus mrazivou zimua klouzající led,chlad jeskynía ticho samoty.
The World's Net
Doprdele, máme Síť a použít jí stejně nemůžeme. Neexistuje tu žádná kompatibilita systému. Pravidla, se kterými přišel Západ se k nám samozřejmě ještě nedostala. A teď tu sedím zavřenej pitomym BIOSem, kterej netuší, že mě právě vyřadil z tabulky přerušení, ačkoli k tomu přece vůbec nemohlo dojít.
Vesmír - Domov, nebo hrob?
Bylo to krásné a starobylé město. Tam - uprostřed - byly zčernalé hranaté panelové domy a okolo křehké a vzdušné moderní stavby. A nad tím vším se vznášelo oranžové slunce v jemném nazelenalém oparu. Kolem se zelenala jarní tráva a v ní tmavě žluté pampelišky.
Počítač je skvělý pomocník
Zapnul jsem ten svůj krám a povídám mu:"Koukej psát, co ti budu diktovat. ""O. K. ," odpověděl mi lakonicky.
Jediný pozemšťan a jeho planeta Canis.
Tenkrát, když mě poprvé oslovil Naháč, byl jsem spíše překvapen, nežli postrašen. Už odedávna jsem tuto paradoxní situaci očekával, ale že zrovna já. Aby jste rozumněli, žiju již dlouho na planetě Canis v soustavě Psí hvězdy. Ano, samozřejmě, že jde o Sírius, ale mně se název Psí hvězda líbí víc.
POHŘBENÝ ČAS
Když mrtvé vteřiny se rozplynuly jak dým,já skláním se k zemi, abych je pozbíral. Rozpustily se však v rozlitém mléce.
Když zabité minutyodvál vítr,hledám to listív podzimní náladě. Je dávno ukrytopod loňskými sněhy.
T I C H O
Byl chladný podvečer. Rudé slunce se blížilo k obzoru. Na obloze se objevila temná silueta přistávajícího raketoplánu. Nebyl to běžný linkový spoj, nýbrž výzkumný letoun, jenž se po mnoha letech vracel opět na Zem.
Ten, který kráčí
Jsem ten, který kráčí. Jdu, je podzim. Krásný čas - bez žáru léta - bez mrazu zimy,bez křiku lidí na pláži…Slavnostní, trochu posvátný, čassjasným sluncem a dloužícími se stíny. Jsem ten, který kráčí.
Probuzení ze sna
Když se ráno probouzím,vše je jiné. Vstávej spáči,tvůj sen je u konce. Spíš a vznášíš se v oblacích. Teď když jsem se probudil(díky za ty kopance),jsem tady a stojím zase na nohou(jen neusnout).
Maska
Tak přicházím, abych odešel. Tak odcházím, abych vzpomínala vzpomínám, abych žil amyslím, abych existoval, já, který nechci psát báseň,neboť má formu a forma znamená řád. A tak píši báseň bez formy, která má řád, jenž zavrhuje. Je mým osudem psát o ničem.
Umělá Evoluce
Sedím na pustém ostrově a hledím na barevný monitor SUN-EGA počítače IBM-PC/AT, zacloněný velkým palmovým listem. Nalevo ode mne leží v písku zmenšující se hromada disket, napravo rostoucí. Jednou za měsíc přiletí vrtulník, vystoupí chlápek a levou hromadu doplní, zatímco pravou nacpe do pytle a odnese do vrtulníku. Sedím tu na vyhřátém plochém kameni a vůbec nic mi nechybí.
TOBOGAN
Skláním se před tebou,abych tě lépe kopl do zadku.
Brečím, protože už mi nezbývánic, než jet dál.
Přede mnou je jenom hromada smetí. A za mnou.
Ve válce
Ve válce trpí bližní,ve válce umírají nevinní,vím to .
Ve válce se rodí nenávist,jenž vám působí bolesta žal .
Ale já přece pláču s vámia pro vás, když šlapu nepřítelipo krku .
Zničím ho, zabiju za to,že vám tak nelítostněubližuju .
Světy
Červený blesk sjel těsně za jeho záda. Leknutím ztuhnul a pak prudce vyrazil vpřed. Proletěl mezi bronzovými větvemi rozvětvovníku a zastavil se až v prohřáté zlaté mlze. Přemýšlel, je-li to sen, nebo skutečnost.
ENTROPII
Nenávidím vás,lidé za maskou. Vím všechno,protože nevím nic. Vy, co nevíte nica tvrdíte že víte všechno jste stejně směšní, jako já. Co vlastně není k smíchu.
Trpaslíkům...
Svět se rozletěl na milión prázdných očía tahle praštěná Země se pořád ještě točí,tak proč dělat si starosti, co bude zítra. Tak na co chtít do vesmíru lítat . Spím a zdá se mi mrtvý svět. Jenže koho zajímá, co bude za sto let .
Shromáždění na počest
Byla tma. Temná hvězdná obloha byla zahalena šedým oblakem radioaktivního prachu. Na bývalém smetišti, které žár proměnil v černou poušť, plnou sazí a pachu spáleniny, se tísnily davy. Začal projev:Sešli jsme se tu, abychom se poklonili památce těch, kteří vyzdvihli naši civilizaci na nynější úroveň.
Před katastrofou
Ksakru, proč už někdo nedokázal překonat tu pitomou rychlost světla. Kdyby se to podařilo, řekl bych dávno:"Sbohem má Země," a víc bych ji neviděl,to drobné myší tělíčko uprostřed širého lánu pole. Červy žerou ho sic, ale je to už zdechlina. Je už opravdu mrtvo.
Pán tvorstva
Ale ano,já si rád hraji. Hraji si s počítačem. Je to tak strašně napínavé. Ale ano,i teď si hraji.
??????
To jsem tedy já . Dnes poprvé vidím svojipravou tvář,rozpuštěn mezi kilobajtyoperační paměti. Kolem mne hýřístovky bajtů,transportovanýchZ-modemem do neznáma. Závidím jima chci letět s nimi,ale systém my to nedovolí.
UFO-UFO-UCHO
Toho dne by měli zřejmě mnohé noviny zajištěn úspěch, být ve správném bodě časoprostoru jejich reportér. Nicméně se tak nestalo a novináři utřeli nos. Místo nich na ono místo (proň krajně nezvyklé) došel opilý snaživý voják z povolání v uniformě. Jistě vám nejde na rozum, jak může být snaživý voják z povolání opilý.
Smutek, nebo vztek?
Když hvězda spadnedo bahna,její záře shasneve svitu pozlátka,pohozeného na ulici. Hvězda je celá ušmudlaná,zatímco páni v kravatáchhovoří o velkých ideálecha šlapou jína krk. Když hvězda spadnedo bahna(a kam jinam máchudák spadnout),davy lidí jípošlapoua páni v kvádrechseberou to pozlátko. A nebo ho přehlídnou .
Informační vakuum
Když jsem se po čtyřistapadesáti letech vracel na Zem, dostal jsem strach, jak mne asi moje rodná planeta přivítá. Zvolna jsme se snášeli na letištní plochu, která byla opravdu obrovská. Lehce jsme dosedli a já vystoupil na kovový povrch kosmodromu. Vše kolem se blýskalo kovem.
Nitky
Někdy si připadám,jako slon v porcelánu. Jak složitý je svět,a nitky osudujsou tak tenké. Někdo je vždyckyrád zašmodrcháa ty bloudíš. Nikdy nevím,co jsem stihl zamotat.
Dokonalý vedoucí
Klapácius dostal geniální nápad. Konečně něco, co by bylo hodno jeho intelektu. Rozhodl se stvořit elektronického vedoucího pracovníka, ježto vedoucích pracovníků je stále nedostatek. A nebo snad né.
BŮH V KOSTKY NEHRAJE
Svět se rozpad'na milión halířů. Z nebe zvonídrobný déšť - dopadá na hlavyklečících lidí. Veřejné kamenování(dopsáno později)
Z pekla řveveselý punk. Z nebe jentlumený smích.
Chviličku
Chvilku jsem byl šťastneja zase zbylo jen prázdno. Jenom v mojí hlavě něco zůstalo. Něco, co tam kdysi bylo pořáda teď se to rychle ztrácí. Chvilku jsem bloudil mezi stromya věděl, že jsou tu se mnou.
Elektronický druh
Jednoho dne dostal Klapacius dopis:Velectěný kolego a slovutný konstruktore Klapaciusi,s oddanou ponížeností si Tě dovoluji pozvat ke zhodnocení mnou zkonstruovaného robota, jenž si s každým rozumí. S úctou Trurl. I neváhal Klapacius a okamžitě nasedl na fotonovou raketu, pracující na principu sčítání dvou rychlostí, z nichž ta třetí je nadsvětelná. Do cíle se dostal málem před tím, než Trurl zalepil dopis.
Šaman v nás
Dva dny se posti. Dva dny kráčej lesem sámod nikud nikam. Dva dny mlč, dva dny zkus meditovata nebo se modli. Dva dny tanči okolo ohně,zpívej staré šamanské písně.
NEMOCNICE
Vyrábíme lidina běžící lince,nepotřebujeme mozky,máme dost šroubů. Vyrábíme lidi . Za kulaté mincespravujeme nohya spousty různých kloubů. Hej, vy výrobcigeniálních šroubů,my děláme skvělé uniformní lidi.
Lindě Lee
Sundal jsem ty zasraný trodya přesto v duchu vidím tu pláž. Pláž, omejvanou rtuťovitym mořema cejtim vedle sebe tvoje tělo,Lindo Lee.
Proč. Proč sakra na tebe nemůžu zapomenout.
Čekání
A najednou prázdno je,mrtvo, jak když zhasneš svíci. Včera kdesi ses toulala dnes (. ) - hledíš tváří v tvář šibenici.
Už není nic,tma po dlouhé týdny života,než přejde prázdno,než zmizí nicota.
Sbohem léééto!
A léto je najednou pryč,slunce přestalo už pálita malá šedá myš,se krčí, když hřmí v dáli. Léto nás prostě opustilov téhle zemi plné stínů. A z nebe včera smutně lilo -- já raděj zalez pod peřinu. A pestrobarevný stromů šatzahalil se do mlhy šedivé.
Člověčník
I.
Na město se zvolna snášel večer. Rudé slunce se blížilo k obzoru a v korunách stromů zpívali ptáci. Byl to vlastně docela obyčejný večer.
The Clockwork Pomeranč
Odinočky volkujupo tom gražnym smelovatym světě, ach ach, bratři moji. Sejmový ve světě zrádců,v blažce syňágu a hňápeca všechen ten físíz.
Byl jsem šilnakej, aby si přede mnouvšichni sedli na houlua teď se můžu sarky sejmově láfat.
Lajf si se mnou zagejmil špatenka gejmku,jakoby snad sám starej dobrej Bog od mlíčňáku Korova točil smelovatym gražnym pomerančema já byl jako bitková věščv hendkách těch ričatejch ouldanej soďáků.
Ocelová píseň
Odvážně jsem vstoupil do ocelové tlamy,bezzubé(o to tvrdší byljejí stisk). Prošel jsem dovnitř,do ocelového města,kde na pečlivě pěstěných trávnícíchrostla ušlechtilá ocel. To město, plné ocelových strojůbylo řízeno schizotronickými mozky,trpícími komplexy méněcennosti a hrabivosti. To město leželo v prachu u hlaviček svých západních kolegů,protože k nožičkám se nevměstnalo.
Takovej kus povídání o ničem !
Člověku je někdy zle a potřebuje se vyzvracet. Já zvracím písmena. Je to zvrácenost, chlubit se svými zvratky. Jenže já chci, abyste viděli, jak mi je.
Noviny
Díváš se do novina tu nevidíš nic. To písmenka se slilado šedivé stoky, plné smetí.
Ta žumpa páchne hnojema její břehytvoří touha po senzaci,dlážděná údivným bučenímstádaa drobnými mincemizvoní
Ne, není hluboká,však šlápneš-li do ní,tu páchnout budeš - snad ne peklem - jen hnojem lidstvía odpadem slávy a penězKdo ale ví, jak voní peklo.
Tak zavři očipřed tou vodou.
RITUÁL JEDNADVACÁTÉHO STOLETÍ
Jsem součástí země,tak jako vy všichni,stejně sobecký. Stromy mi dávají sílu - a také hlína, do níž vrostly mé nohy -šaman každým coulem. Kráčím po cestě. - má cesta smysl.