Fejeton pohlavní

Že se mi to stalo zrovna v Dubí, byla jen pustá náhoda. Zeptal jsem se tam jednoho domorodce na cestu a ten dobrý muž mi řekl asi toto:

„ Pojedete pořád po hlavní až do Teplic a  za Teplicema zahnete doprava.“

Poté, co se mi podařilo odvrátit útok dvou dam, jejichž věk by se dal nejpřesněji určit měřením radiokarbonovou metodou, se moje vozidlo vydalo po hlavní silnici do Teplic. Ale asi po dvou kilometrech přišel šok.

Kruhový objezd!

Pohlavní značka byla nekompromisně přeškrtnutá a všechny výsady silnice E55 rázem skončily. V nastalém zmatku jsem odbočil vpravo. Od té doby všude tvrdím, že znám velmi dobře Krušné hory.

            Ale nebyl bych to já, abych tuhle zdánlivě bezvýznamnou lapálii neřešil. Nezpůsobil jsem snad i já svou neznalostí okolí podobné trable jiným podobně postiženým? Občas po mně různí bloudící tuzemci i cizinci podobné informace chtějí!

            Sedl jsem na kolo a vydal se na prohlídku okolí svého bydliště. A viděl věci! Dokonce dva nové kruhové objezdy! Vzpomněl jsem si na vyděšené Holanďany, kterým jsem před týdnem lámaným eurodialektem ukazoval cestu na Domažlice, a zcela zřetelně viděl, jak  zmateni z množství kopců ve svém zorném poli   stále bloudí někde mezi Lipnem a Čechovem.

            Je nadmíru zřejmé, že podobným způsobem klamou stovky, možná tisíce mých spoluobčanů. Vždyť okřídlené rčení „pořád po hlavní“ patří k základnímu vybavení každého ukazovače cesty.  

            Proto by si měl každý, jehož ambicí je dobře radit zabloudivším, osvojit i větu „ až ke kruháku“. Stačit to zcela určitě bude. Cizinci jsou na kruhových objezdech jako doma a našinec se snad dál doptá.

            Tenhle nápad mě zcela oslnil. Přece jen ještě dokážu poctivině myslet. Chodil jsem po našem městečku jako páv a nedočkavě vyhlížel zbloudilého turistu. Asi za dva dny u mě zastavil cizokrajný bourák a jakýsi Američan se mě zeptal, kdeže najde hotel U Lva. Maximálně mě naštval. Stál před ním.