Déšť smutku a naděje

- écrit pendant l´attente pour le bus à Edinburgh -

Prší, prší jen se leje,
padá voda na aleje,
padá voda do ticha
nikdo raděj nevzdychá.

Padá voda padá z nebe,
zasáhla by mě i tebe,
skryli jsme se v mlčení,
strašlivém to učení.

Prší, prší, voda padá,
odkryl jsem před tebou záda,
doufám, že je nezraníš,
v dešti kamsi uháníš.

Prší, prší nevím kudy,
běhám v dešti, běhám z nudy,
na tom blbým ostrově,
prší ve vnitř prší vně!

Prší, prší jsou to slova,
padaj na mě, padaj znova,
jak v tom deěti uháníš,
slovy hrůzu naháníš.

Prší, prší, jednolitě,
křičím déšť slov:
"Lásko chci tě!"
Prším slova, chci tvůj smích,
ten však v moji hlavě stich...

Zatímco jsem v Tramtárii myslím jen na Tramtárii.

- Jacques -

---