veselá báseň o životě a smrti

strhal jsem si srdce v předklonu
a rezonuji od zvonu šíří: chci domů
ovládnout umění milovat a s tím v zádech bůh ví co třeba malovat
kreslit a řezat postavičky
pěkné postavičky co rozesmějou tvář mé mamičky
chtěl bych ovládnout umění být
trojrozměrná paleta zdánlivý kolorit
se mi spouští do uší

moje ortézy dnes zůstaly ležet v posteli
zbylé části se k tanci vzepjaly
dělají co můžou předstírají že nemůžou
donutil jsem je aby tu koktaly
třeba se zbytečky vážně utancovaly
a třeba ne

jestli jsem víc tamto anebo to tady
to vím moc dobře takže jsem zdravý
a přece jsem ponížen tím jak mě sešili
zas skončím v posteli zamotán do víly
ale ta víla nebude průhledná
dobře si počíhám aby to byla ta
s kterou teď chodím, bože já mám holku
chce si mě vykrmit plechem plným vdolků

ať si je plechová
jen ať si bubnuje
vím, že mě miluje
tahá mě do tuje
a až se utahá a až se utáhne
najednou jí to přijde až nápadné
že já jsem chlapeček a ona holčička
a přitom si myslela
že měla kouzelníčka
ne já nečaruju a to je můj trik
ne komik ne býk ale básník

vzala si básníka a teď se červená
a mně to nevadí
je hezky červená

---