Jak jinak?

Člověk musí psát tak, aby v tom byl nějaký zvrat. Všechno nemůže jet podle přesně nalinkované osnovy. Leda, že by právě to bylo neočekávané. Některá čísla si člověk prostě pamatuje. Bohužel i ta nešťastná. Nebo spíš ta, která přinesla neštěstí. Třeba Markétino. Jenže i nešťastné číslo může být nakonec to dobré. A dobré číslo musí být kompromis mezi známým a novým, zaběhnutým a neočekávatelným. Totiž když všechna tahle pravidla porušíte, jistě sice vytvoříte báječný rozruch, ale čtenáře v tom nechat nemůžete, úplně dezorientovaného - jak jinak. Maximálně můžete jako řešení nabídnout rozruch samotný. Laciné řešení, u kterého však úspěch je nejistý...Jenže, co tedy za zavrat? Třeba, že svět v přístí vteřině vybouchne a vy nebudete mít v žádném případě čas  - tak už radši běžte! Utíkejte! Políbit svoji milou! - dejme tomu, že vteřina již uběhla, takže nejspíš budete mít čas dočíst tenhle text do konce. Ať už však žijete a čtete, nežijete, žijete a nečtete, každopádně máte výhodu. Vy už víte, jak je dlouhý. Na rozdíl ode mě. Občas člověk nedokáže zabránit situaci, kterou vůbec nechce a kterou by byl zároveň snadno schopen odvrátit. Záleží na situaci.Dáte si kávu, slečno? Vídeňskou? Nebo Alžír? Odjet do Alžíru. Jen tak. Když mi Markéta řekla, že už se mnou nebude. Jak jinak- byla to stejně její vina - jak jinak. Byli jsem na večírku. Zakoukala se tam do jednoho černocha. Černocha - jak jinak. Začal ji docela nestydatě balit.

Odstavec? Když ho nečekáte? Zajímavý, trapný pokus. Jenže - jak jinak -je to tak vždycky. Markéta taky nečekala můj trapný výstup.                       Po praskajících schodech. Jít se sám upít... Jenže pak následoval pád. Už druhý. Z praskajících schodů do nabitého sálu. Jako ozdoba každého správného večírku. Jen, abych se dostal do černochových historek.

Jen tak si užívat. Ok, jen tak si užívám. Ok - snažím se. Jak jinak - absolutně beznadějně. Ani psaní není útěchou. Bohužel ani nové formy. Dostanete se k tomu vždycky. Jak jinak - vždycky. Není nic nového. A co zvrat? Stará věc. Nechme ho být. Pojďme se nezabavit; jako ostentativní alternativu vůči zábavám a zvratům. Leda, že by každá zábava byla jistý zvrat a každý zvrat...zábava? Když se na to díváte s odstupem, je to vždycky zábava. A vždycky někoho utáhnete na to dávno známý. Tak si slečna dala Vídeňskou, aby mohla na pusu od šlehačka sbalit číšníka - Alžířana - jak jinak...