Nandali jsme si toho ranec

psát lze, Pane na kopci..

o růžích i tmavých mracích,

pohupovat se pak, jak nazí raci,

„ale hlavně mládí v před!“     (stále více miluji zeleň, klid .. „Klid, prosím!“)

o Snění..

ve světě mraků. ..

   se poválet, navštívit,

bez povlaku pole slunečnic,

na které se rýmuje vše,   (protože VŠE je s nimi možné)

  . . . . . . . . . .  

světlo stále v obličeji,

nemají v obyčeji smutnět.

Před jejich hradbou tújí,

zeleném obležení,

semknuti v póze hrají..  

     si na ideální pole

     oslavu života i naši smrti

     na to, že byli a zas budou děti

     jedno obětí po ránu a při západu dostanou i dají,       

 o tom, že září zas jinde si večer povídají -  (  .. co se dá asi tak povídat o tom pořád stejným)

  Královny světla, oddané svému osudu.

Prosvětli svou temnou sluji..

      ..a zkus vyslovit pár pěkných slov, Malý proslov beze slov …třeba o Slunečnici.

září 2006 - často jsem odbíhal pryč