Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV lůně
23. 09. 2006
10
0
2693
Dala mi život
dobře v bříšku bylo
volně a lehce
jako na nebi
byla jsem ještě průsvitná
a bledá
však dokořán zrak otevřený hledal
čím vším se lůžko kolem nehemžilo
- v kolébce voda
co mě nadnášela
a plavaly v ní různé odrobinky
jakživ jsem nic tak zvláštní neviděla
- byla jsem šťastná
v lůně u maminky
když se pak jednou otevřely dveře
a já se měla na svět stěhovat
ten okamžik si nevzpomínám ani
- to začal život
a s ním u m í r á n í
prý ze strachu
snad abych nenastydla
/proč mámy neví
že se nesmí bát?/
jak cibuli mě vždycky oblékala
a tolik do mě nacpala vždy jídla
- přehřátá
sytá
chtělo se mi spát
však vedro budilo mě
bolest břicha
dobro či zlo - když nedalo se dýchat
jak bránit jsem se měla
malá?
nevím
už nevím jak se roky nesly
jen z doslechu
že nebyla jsem v jeslích
až ve školce se v jednu chvíli vidím
pod zadkem láček - a já?
moc se stydím
vždy v pozadí - tak ráda s pastelkama
uprostřed dětí sama ... sama ... sama
domácí hluk vždy zacpával mi uši
když brácha řval
a do spánků se bušil
- uměl se bránit trochu víc než já
kdo z dětí však se vzepře přesile?
polévky plival - maso? - ani zdání
a maminka
jen zřídka slitování
tak moc nás chtěla chránit u m í r á n í
až zabila nás málem
nemilé ...
tělíčka zdravá
čistě oblečení
kdo mohl z lidí vytknout cokoli?
můj bože mami
tak to přece není!!!
malinké duše - myslíš - nebolí?
ta moje příliš často bolívala
pro tebe pláč můj vždycky byl jen vzdor
dodnes mě bolí jak jsi fackovala
bez hlavy bráchu - jediného syna
celý náš život jedna velká vina
cos nám to
bože
vkladla do hlavy?
myšlenky horší nemocí - než mor
ze všech žen jeho dělala jsi děvky
a z mužů pro mě samé nemravy ...
a stejně časem dali jsme ti vnuky
já tři a brácha taky tak
andílky krásné - samé bezva kluky
do tvých dnů trochu více světla
- tys div že z kůže nevylétla
vztek v očích - zeslábl ti zrak
to abys štěstí neviděla
ne - vnučka
ta ti nechyběla
má volba nebyla ti dobrá
vysoko vždy jsi vzhížela
zbytečná - mami - marná snaha
nutit mi
co jsem nechtěla
když hledala jsem náruč dobra
- a stejně jsem ji neměla
žít s tebou mami - pyšnou paní
ach
padesát let u m í r á n í
To nejsou slova lítosti a vzteku
i bolest - zdá se - zvolna odlétá
svůj život měním
v klidnou čistou řeku
znova se rodím
nová
do světa
přede mnou náruč otevírá svoji
všude je tolik
tolik andělů
buď klidná mami
rány už se hojí
mám ráda svět a k žití důvěru
Jarmila Moosová Kuřitková
26. 09. 2006
...tak krátkou dobu trvá dětství.... a tak dlouho se z něj léčí...... a kdo to nepoznal, těžko uvěří... t*
Jarmila Moosová Kuřitková
23. 09. 2006
Bože ! To je něco !
Je v tom tolik bolesti a přece tolik krásy. Je psaná rukou vod krve - tou která drží tepnu a dává naději.
Je skvělá - a dost už slov.
Jarmila Moosová Kuřitková
23. 09. 2006
Je to paráda - ani nevadí ta délka. ale pořád jsem čekal nějakou pointu s tím u m í r á n í m. Ale i tak skvělé - krásný konec.
* *