Kdo vnímá

sedla si na stůl
reakce z detailů,
velkejch situací
vyžvaněnýho mlčenliva..

 teď zkouší
vypít  všechen lak,
prostě jen proto, že tolik voní...

dřevem..obrazem na starým plátně

vyškvařenou idylou
před křízem z kamene
na hřbitov si netroufnu,
tak
po horkym dni nádherně hřál
a ona z něj tahala všechnu vřelost
špice zasazený do těla
do široka jak dlaně rebarbory..
pro svazek vřesu

upřímnost mi tentokrát nešla
přes přiškrcenost
barevnýho šátku..

voněls mi tabákem
trochu bezpečím
a strachem..
vždycky jsem slyšela tvý srdce
a zkoušela ho zpomalit
a ono se vždy otočilo
proti vůli blesku

snadno tát..

gesta zůstala nepochopený..

a tlak
v uších
hlavě
k večeru..

zpívám vokály
snad i sametově
a stejně bude ukrytý ostří
protínat  zbytky..

..milujem teplo
odchází s podzimem..
lípy opadaly