Šestá hrana kostky

Popíchán o trní, bosky přes kamení...

"Kam spěcháš?"

"To štěstí já honím, oba jsme znavení."

"Což ty ho neznáš?"

"Určitě ne, ale každý by záviděl."

"To opravdu chceš?"

"Ehm.. ne, jen to štěstí, to bych fakt chtěl.

Vlastně... kdo vůbec jsi, že tolik mluvíš a sám to nezkusíš?"

"Já? Já jsem ty!"

"To ti nevěřím, ani běhat neumíš!"

"A co mé kalhoty?"

"Od bláta špinavé, trním potrhané..."

"Tak už mi věříš?"

"Dobrá tedy, ale štěstí je mé!"

"Kdepak, štěstí nedohoníš."