Podivná Neděle

Bydlel naproti jednomu z nejluxusnějších hotelu ve svém městě.Vždycky mohl z okna pozorovat jak z aut vystupují filmové hvězdy a prezidentové.Zvyknul si a když byl ještě malý tak si na tom zakládal.Z reproduktoru se linul hip hop a želva v akváriu pomalu ukusovala z jablka.U stolu se sklání postava devatenáctiletého kluka který přemýšlí co bude zítra.Pomalu se otočí od želvy k počítači.Pak se zamyslí jestli ho vypnul.Zelená kontrolka matně svítí.To mu signalizuje že je ještě zapnutý a čeká na něj.Sedl do křesla a automaticky pustil Word.Měl rád povídky a strašně rád je sám psal.Mělo to jen jednu jedinou chybu,jako vždy se zasekl uprostřed děje.Pojmenoval to prostě Něco.To něco co chybělo vždy než dopsal poslední část a v hrudi se mu ozval ten pocit vítěze.Marně zkoušel pokračovat a jeho prsty se na klávesnici míhali sem tam.

Pustil rádio a po zpravodajské relaci hlasatelka oznámila že za pár dnů bude v hotelu Centrál zahájena schůze komise G8. Znuděně vypnul rádio a podíval se zpátky k počítači.Rozepsaná práce na téma globální bezpečnosti ho nutila přemýšlet o věcech kterým nevěřil.Zazvonil zvonek a ozvalo se sotva slyšitelné ťukání na dveře.Třikrát a třikrát jako gong oznamující že na podiu se bude odehrávat nová scéna. .“To nebude Tomáš“ řekl si v duchu.

Pomalu vstal od počítače a došoural se ke dveřím.V poslední době se necítil doma v Bezpečí.Ani nevěděl proč ale díval se na internetu na hledané zločince co se mohli zdržovat v okolí.Potichu a se zatajeným dechem kouknul do kukátka.Stála tam jako by neuplynula ani vteřina od jejich posledního setkání. První co viděl byli její černé vlasy a  potom obličej na který nemohl zapomenout.Měla na sobě i ten přívěsek od něj.Jako vždy černý kabát zvýrazňující její krásnou postavu.Vždycky říkal že ji tak skvěle sluší.
Byla tam s těma modrýma očima kterýma koukala do kukátka jakoby věděla že tam za těmi dveřmi je.Otevřel a ona se na něj podívala s němou výčitkou“Proč si se mi neozval?“

“Měla sem o tebe strach!“Její krásný melodicky hlas zněl asi jako když ponoříte prst do rozteklé čokolády a pak ji ochutnáte. Přitáhnul si ji k sobě a  políbil ji.
“Promiň ale měl sem málo času,to víš práce a teď ještě ten problém z autem nestíhám teďka skoro nic“Vymlouval se.
Věděl že mu nevěří ale jako vždy si to nechala pro sebe.Možná proto ji tak miloval.Mohl ji lhát a ona se tvářila vždycky stejně.Někdy sám sobě říkal že je bezcitný a sobecký .Ničema který si ji nezaslouží ale to bylo kdysi dávno.Jak sám s oblibou říkal to byly ještě stromy zelenější a nebe modřejší.Zatímco si zouvala boty se přesunul zpátky k počítači.
“Doufám že teď čas máš?“ ozvalo se z předsíně „Jo jenom dopíšu kapitolu a pak můžeme dělat co chceš“Neotočil se ale přesto přesně věděl jak se zatvářila po jeho slovech.Její názor na psaní už znal dost dlouho.
“Nemůžeš přestat psát aspoň když sem tady??“Prohlásila a otočila se ke svojí kabelce pro mobil.Věděla že u Martina to není tak jednoduché oddělit ho od jeho světa v kterém nemá žádné starosti a je tím čím chce být.“Hnedka to bude už musím napsat jen konec“
Viděla jak šmátrá do přítmí pod obrazovku a vytahuje červenou krabičku Start.“Chceš?“Zeptal se ji s výrazem upřeným na obrazovku“Ne dík pomalu přestávám“
„Hele a to tam nemůžeš dát něco jako,a jestli neumřeli jsou spolu doteď“
„To nemůžu a ty to moc dobře víš.“Zapálil si cigaretu a vyfoukl obláček dýmu směrem k ní.
“Zítra to bude Chmelovský kontrolovat a jestli to nebude podle jeho gusta tak mě roztrhá vejpůl“
Nehádala se s ním.Už dávno věděla že to nemá cenu.Vždycky si prosadil svou a od té doby co jeho rodiče při autonehodě umřeli byl ještě horší.Nenechal nikoho aby mu mluvil do jeho názorů.
Sedla si ke stolu plnému nejrůznějších věcí od knížek až po Martinovu včerejší večeři.
Nesnášela nepořádek a Martin to moc dobře věděl.Připadalo jí že to tady má naschvál,aby jak sám říká ukázal že žije nezávisle a volně.Ale nic mu neřekla.Mezi klapáním klávesnice přemýšlela proč zrovna tohohle kluka má tak ráda.Pro jeho charisma?Možná,kamarádky s kterýma ho seznámila z něj vždycky byli úplně vedle.Byl hodně společenský a zábavný člověk.Dokázal dokonce rozesmát člověka který měl spousty problémů.Strašně ráda četla jeho povídky.Bylo v nich tolik pravdy až se někdy zděsila.Pro tu jeho hrdost,volnost a pro jeho okouzlující pohled vždycky když něco chtěl.Nevěděla to když s ním začala chodit a neví to ani teď.

Martin se u klávesnice napřímil a v očích mu svitlo světílko poznání.Už věděla co to znamená a usmála se.Tenhle výraz mněl vždy když dostal jeden ze svých bláznivých nápadů.Během chvíle se ťukání na klávesnici změnilo na dusot kopyt závodního koně.Do minuty dopsal a s výrazem uspokojení se zvednul.“Tak a teď můžeme jít“.Začalo se ozývat jeho Ego vítěze.Mněl krásnou přítelkyni a dost peněz na to aby mohl žít tak jak chce.
Kouknul se na ni a teprve teď mu došlo jaký tady má zase bordel.“Promiň asi sem zas neuklidil“řekl a vášnivě jí objal.Cítila jeho zrychlený dech a užívala si té chvíle.Kdy pozapomněla na okolní svět a cítila se nejlíp ve svém životě.Nikdy se jí neptal kde byla nebo co dělala.Zvyknul si neptat se.Předtím ho to nezajímalo ale teď o ní chtěl vědět skoro všechno.Proto byla možná poslední dobou tak zamyšlená.Připadalo mu že má nějaké skryté tajemství které mu nechce prozradit.Políbila ho a Pomalu se mu dostávala z objetí.“Už půjdeme ne??“Nechtělo se mu někam chodit.Podíval se na hodiny.Bylo půl šesté večer.Za chvíli se měl stavit Tomáš a měli jít na fotbal.o nic zavolám mu že mi do toho něco přišlo řekl si pro sebe.Zvednul mobil a vyťukal číslo na Tomáše.“Volaný účastník je dočasně nedostupný.Prosíme opakujte volání později“se mu ozvalo z mobilu. Nepřemýšlel nad tím a začal si oblíkat svůj kabát.Kupoval ho s ní.Věděla který mu nejvíc sluší a nedala na jeho názor ohledně barvy.Teď za to byl rád.
Potom sešli ze schodů tak ji poprvé uviděl v přímém slunečním světle.Neměla svoje sluneční brýle.Vlastně si uvědomil že ji vidí poprvé ve dne.Stavovala se pozdě večer a odcházela k ránu.Měla trosku bledší tvář a modrozelené oči nebo se mu to aspoň zdálo tak být.
Vždycky když takhle oblečení vyrazily do města připadal si jako ona.Cítil z ní nebezpečí a volnost kterou on nikdy mít nemohl.Byla jako vlčice na lovu a on si vedle ní připadal jako pes.

Když šli tmavými uličkami tak se jim lidé uhýbali.Měli strach postavit se jim do cesty.Jako by jim něco donutilo aby těm dvěma uhnuli.
Zahnuli za poslední roh a pak šli  dolu po ulici až do hospůdky u Viléma.
Měl to tady rád pro tu atmosféru a taky možná pro to že se tu scházeli lidi různých ras a přesvědčení.Kolikrát se mu stalo že tady potkal zajímavého člověka se kterým potom celou noc debatovali.Někdy o Sociologii,literatuře jindy o Fantasy.Pak vstával do školy a vypadl jako po probdělé noci.Nikdy toho nelitoval.Hlavu měl potom plnou různých myšlenek a nápadů.Když vešli rozhlížel se kolem jestli uvidí nějakou známou tvář.Shlédnul všechny obličeje v místnosti a zjistil že tam nikdo známý není.Možná že to je takhle lepší uvědomil si a usadil ji u svého oblíbeného stolu.

Chtěl ji říct Miláčku ale nepřipadalo mu to normální.Každý v hospodě nemusel vědět že jsou tady spolu.Až teď ho vlastně napadlo že neví ani jak se jmenuje.

Čekal že mu řekne totéž jako na začátku jejich vztahu,ale tentokrát mu svoje jméno řekla.

„Jestli ti na tom tak záleží jsem Monika“

“Monika je moc hezký jméno,Dáš si pivo nebo něco nealko?“

Neodpověděla jen se naklonila a ukázala něco rukou na výčepního.

Netrvalo to dlouho a přinesl černé pivo,čaj z medem a vodní dýmku.

“Dáš si se mnou??“Zeptala se Monika

Víš neber si to nějak divně jenom by mně to zajímalo“

„No já dělám...Tlumočnici u jedné mezinárodní firmy proto hodně cestuju po světě“

„Tak to je dobrý,takovouhle práci bych chtěl taky.To poznáš spousty lidí a povah ne??“

Monika se na něj podivně podívala a nakonec se usmála.

„No většinou to je všude stejný.Přijedu,udělám svoji práci a jedu dál“

Asi po hodině a půl se Monika ozvala.

„Hele šla bych ven už nám stejně došla dýmka  co ty na to??“

„Jo mužem proč ne šel bych docela na vyhlídku“

Zaplatili jako vždycky napůl.Monika nikdy nechce aby za ní kdokoliv platil.

A tak se vydali nočním městem.Až tam nahoru na kopec vypínající se nad městem.

Hned jak se dostali nahoru  a pohlédli na město pod sebou se Monika otočila a řekla

„Tak tohle je nádherná vyhlídka mohla bych tu být hodiny a koukat se dolů na město“

Vypadalo jako shluk malých světílek

Než ji stačil odpovědět svalila ho do rosou pokryté trávy.Možná tohle ho na ni tak přitahovalo ta divokost a nespoutanost.Někdy byla až moc divoká.Vzpoměl si na škrábance které jeho kamarádi označily na útok dravé šelmy.No co!Škrábance se zahojí jim tenkrát odvětil.

Mezitím co z něj strhávala tričko si uvědomil že nikdo z jeho známých Moniku vlastně nezná.

On znal jen několik jejích kamarádek se kterými jednou za čas někam vyšli.Vždycky když začal že by spolu mohli zajít s jeho známými tak jít tak nechtěla.

Zezačátku si myslel že z nich má strach a potom už si na to ani nevzpomněl.

Položila si ho na záda a pomalu jazykem sjížděla dolů až na břicho.V tuhle chvíli si vždycky připadal jako malý králík před lvicí.Viděl v jejích modrých očích plamínky touhy a čím víc se do nich díval připadalo mu to že padá do propasti.Dřív se toho děsil a teď si to užíval.

Plnými doušky pil ze studny na dně propasti.  

Koukal se na hvězdy a nechal se unášet tím pocitem blaha který byl silnější a silnější.

Pak ucítil ohromnou explozi a jeho tělo se náhle rozletělo na miliony kousku.Vždycky si myslel že orgasmus je jen pohádka ale s ní byl vždycky skutečný.Hladil ji po vlasech a jemně mnul bradavky.Věděl že se ji to líbí protože vrněla jako spokojená kočka.Mazlil se s ní jako by to bylo naposled a přitom chtěl aby ta chvíle trvala věčně.Rozpálené tělo začalo chladnout a zafoukal vítr.Vyšel měsíc a osvítil noční nebe.

Pomalu se začali oblékat a vyrazili dolů do teď už tmavých ulic města.“Moni půjdeš ke mně??Aspoň nebudeš pořád na noc v hotelu“

Zafoukal studený vítr a začalo být už dost zima.Dole pod nimi se město pomalu rozsvítilo a až teď ho napadlo jak moc je to tady romantické.

„Jo ráda“ stulila se k němu tak že cítil jak její studené tělo pomalu rozmrzává.

Trvalo asi hodinu než pomalým krokem došli k Martinovi před barák.Hned šli nahoru a Martin postavil na čaj.Chtěl se s Monikou vykoupat ale řekla mu ať jde sám.

Když dopily čaj tak šla Monika umýt nádobí.Mezitím co se Martin koupal tak uklidila celý byt.Cítil vodu jak mu naráží do hrudi a měl pocit který nemohl popsat.

Vyšel z koupelny jen v ručníku kolem pasu a rád že není teďka sám obejmul znenadání

Moniku kolem pasu.

Cítil jak ucukla ale potom se otočila a usmála

„Lekla jsem se,To jsi se nemohl ozvat“

Řekla s výčitkou v hlase a pomalu ho políbila.

Potom ji zazvonil mobil a tak pro něj sáhla do kapsy kabátu.Otočila se a ukázala že si jde zatelefonovat na chodbu.Kouknul se po bytě a šel směrem k počítači.Najednou se do něčeho trefil nohou a v palci se ozvala prudká bolest.“Au kurva co to tady je??
Naklonil se ke kufříku co u něj Monika nechala při poslední návštěvě.Normálně by ho nezajímalo co tam je ale pocítil nutkání se kouknout dovnitř.Chvíli se rozhodoval a potom ho otevřel.
Byla tam spousta papíru a účet z jednoho hotelu blízko Bukurešti.V přihrádce na papíry byla folie a pár pasů každý z jiné země .Otočil se a chtěl se jí zeptat co to je.Ucítil její těsné objetí a než se stačil vzpamatovat zajela mu ozdobná dýka do krku.Naposledy ucítil její vůni a polibek na svých rtech.“Promiň ale musela jsem to udělat“

Chtěl se jí zeptat proč ale z úst se mu ozvalo jenom chroptění.
Zarazila mu dýku do srdce a jeho poslední pohled spočinul v jejích krásných očích.

Rozbrečela se.Měla ho dost ráda.Pak ho pohladila po vlasech a zavřela mu oči.
Nevěděl že celá její rodina umřela při náletu Aliance.Nevěděl jak moc nenávidí ty politiky kteří mohou za to že už je sama.Za pár hodin budou vcházet do toho hotelu naproti a ona se jim pomstí.Když vyšlo slunce a ukázalo se nad městem tak vytáhla z kufříku který už otevřel rozmontovanou pušku s hledím.Postavila se k oknu a opřela si pažbu o rameno.

V duchu si říkala že to takhle nemělo skončit.

EPILOG

Střelba na Summitu G8

PRAHA /Neznámý útočník včera po příjezdu představitelů Rady G8 začal střílet a vážně zranil premiéra francouské vlády Jean Francise.Ten je teď na jednotce Intenzivní péče a lékaři se k jeho stavu zatím nezaujali stanovisko.Policie se zatím nechce k případu vyjadřovat ale s dobře informovaných policejních zdrojů jsme se dozvěděli že střelba byla vedena z protějšího domu z bytu jistého Martina S. který byl  včera nalezen ve svém bytě mrtvý.

str.2-3 Týdenník Praha