Já a Luna

Duchové luny se pomalu vytrácí
a první sluneční paprsky laskají zem
s takovou něžností, jež lidé nevidí.
Hvězdy pomalu pohasínají a ztrácí jas.
Avšak oblaka vynahradí temnotu,
jejiž modř oslepí nás s takovou
samozřejmostí rovnou rostlinám,
zvířatům i nám.
Luna mizí...
Je mi těžko...
Mé sny s ní blednou a odchází...
Snad se vrátí vše, o co mne připraví...
Přestávám dýchat...
Můj život upadá v zapomění...
Duše má se rozplývá spolu s nocí...
Odcházím...
Ale vrátím se i s lunou mou,
jež připluje znovu zpět jako já...

---