Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStrach
Autor
akaša
Svou tvář zlomenou
kamennou maskou zakryji.
Tvář strachem a bolestí zkřivenou
maskou štěstí překryji.
Nikdo muka má nezná a spatřit je nesmí…
Ani bohové neznají můj žal.
Ani oni neukrátí mé trápení….
Výkřiky strachu mi již vítr vzal.
Ten, kdo jest tvůrcem strachu mého.
Ten, koho proklínám v noci potají.
Ten klidným spánkem usíná
a sladkými sny se opíjí…
Já, havran temnoty, strhaná bičem osudu.
Nenaleznu milosrdnou minutu klidu.
Jsem navždy odsouzena čekat ve strachu.
Z tvého odchodu….
Jsem odsouzena vídat tvou prokletou tvář.
Tvář štěstí a hrané nevědomosti,
která mě pronásleduje i v noci,
když pomíjí hvězdná zář.
Životem jsem odsouzena k nekonečnému strachu.
Z tvé nenávisti, jež cítím v tvém pohledu.
Nekončící strach poutá mou duši.
Jen smrt ti za to sluší!!
Snažíš se snad zničit duši mou?
Mlčení tvé jest odpovědí jasnou.
Ty sám jsi učinil ze mě
neviditelného a zatraceného vězně,
který trpí a spásu hledá.
Spásu, která se snad v tobě samém
Ztělesnění dožila……..málem.
Spásu, kterou jsem očekávala,
Ale kterak nepřicházela.
Ani čas nedokáže bolest mou snížit….
Strach, ten věčný přítel.
Ten nesnesitelný trýznitel.
Ovíjí své spáry okolo mého těla.
Však já to tak nechtěla…..
Nechtěla jsem bolest znát.
Nechtěla jsem cítit strach.
Nesmím se však vzdát!
Nechtěla jsem, aby se z tebe stal můj vrah.
Ne! Prosím věř….opravdu jsem nechtěla.
Však v hloubi duše jsem to věděla…
Můj strach na tisíce podob má,
Dát jim mohu jen jedno jméno…
Jméno trýznitele svého,
jenž tvář mou nepozná.
Nepozná ji? Nebo ji znát nechce?
Na tom však již nezáleží…..
Trny poutají mé srdce.
Duše šrámy utrží.
Naděje mizí a já mizím s ní.
Sbohem věčný trýzniteli.
Sbohem můj jediný příteli.
Zvony pohřební mi nyní zní….