Zbraně lidi nezabíjejí

Chev se opíral o strom a otráveně bubnoval prsty do kůry. Stál na malé mýtině v lese a byl obklopen několika muži. Žoldáci se po chvíli přestali smát a znovu mu začali věnovat pozornost.

 „To myslíš vážně?“ ujišťoval se jejich velitel.

 „Naprosto,“ kývl mladík. Muž si povzdechl.

 „Tak začni tím, jak se jmenuješ, hochu.“

 „Chevrion.“

 „Dobře, Cheve. Proč se k nám chceš přidat?“

 Chev pokrčil rameny.

 „Musím něco jíst a lepší způsob, jak vydělat nějaké peníze mě momentálně nenapadá.“

 Velitel pozvedl obočí a pousmál se.

 „Jsi na útěku?“

 „Ne,“ zavrtěl hlavou mladík. „Teda trochu. Každopádně mě nikdo nepronásleduje.“

 Muž kývl.

 „A jak nám můžeš být užitečný?“

 „Dost dlouho jsem studoval magii a něco už dokážu. Třeba by se vám mág hodil.“

 Jeden ze žoldáků udělal krok dopředu. Měl zjizvený obličej a holou hlavu.

 „Nebuď pitomec! Kdybysme potřebovali čaroděje, našli bysme si nějakýho pořádnýho, ne haranta jako seš ty!“

 Velitel ho zadržel.

 „Mlč, Jaspe. Tohle vyřídím sám.“

 Muž cosi zavrčel a poslušně couvl.

 „Podívej, Cheve, my jsme Ruka Garykova. Nejlepší žoldácká skupina v zemi. Opravdu si myslíš, že se k nám hodíš?“

 Mladík rozhodně kývl. Velitel jen ledabyle mávl rukou.

 „Tak něco předveď,“ řekl unaveně. Chev znovu kývl a připravil si kouzlo. Zašeptal slova, která mu pomohla usměrnit energii procházející jeho tělem. Nasměroval ji do svých prstů a dal kouzlu tvar. Několik centimetrů nad dlaní se mu objevil plamínek. Žoldáci na něj pár sekund překvapeně hleděli a pak opět propukli v smích. Chev začínal být naštvaný. Kouzlo ještě nebylo hotovo.

 „S tímhle běž do cirkusu a ne k žoldákům!“ zavolal na něj jeden ze dvou trpaslíků, kteří také byli členy Ruky Garykovy. Chev ucítil, že opět dostává jeden ze svých záchvatů vzteku, kvůli kterým se dostal i do této situace. Ale nestudoval umění magie nadarmo. Jemu se nikdo vysmívat nebude! Ohnal se po mužích rukou s plamínkem a přitom vlil do kouzla všechen svůj hněv. Z dlaně mu vytryskl proud ohně. Naštěstí ve vzteku nemířil příliš přesně a kouzlo žádného ze žoldáků nezasáhlo přímo. Tlaková vlna jich jen několik porazila a jednomu z trpaslíků ožehla vousy. Smích naráz utichl.

 „A kruci…,“ řekl si pro sebe Chev. Věděl, že to zase přehnal. Už jednou ho to málem stálo krk a nyní je nejspíše ve stejné situaci. K jeho překvapení se ale na velitelově tváři objevil úsměv. Mávnutím zadržel trpaslíka, který už tasil svou sekeru.

 „No vidíš! To už bylo lepší!“ zvolal radostně. „Možná přece jen něco umíš.“

 Chev si oddechl. Udělalo to na ně dojem.

 „Tak dobře. Můžeš s námi cestovat. Jestli se osvědčíš, můžeme tě přijmout. Mně říkají Elton a jsem velitelem Ruky Garykovy.“

 

*

 

 Několik dalších dnů strávila skupina na cestě a Chev měl čas se přizpůsobit. Už nebyl mágův učedník Chevrion, ale žoldák Chev. Ta změna mu ani trochu nevadila a byl rád, že se dostal pryč z hrádku, na kterém sídlil jeho bývalý mistr Mahtar. Přesto si musel na své nové společníky zvyknout.

 Jejich velitel Elton měl ve skupině nepopiratelnou autoritu. I když to nebyl žádný svalovec a měřil dokonce o něco méně než Chev, svým jednáním nováčka okamžitě přesvědčil, že on je opravdový vůdce. Ostatní ho poslouchali na slovo a když měl některý ze žoldáků námitky, Elton ho vždy svými argumenty rychle přesvědčil. Jako jediný ze skupiny nenosil kroužkovou zbroj nebo kyrys, ale koženici, přes kterou měl přehozenou lněnou košili, a na zádech ozdobný plášť z modré látky, který za ním při chůzi vlál. U pasu se mu houpal jedenapůlruční meč se znakem Ruky Garykovy. Stejný znak měli na svých zbraních i ostatní členové.

 Eltonův nejbližší společník byl Jasp. Mohutný holohlavý válečník, který musel v každé větě říct aspoň jednu nadávku nebo sprosté slovo. Na zádech nosil dva zkřížené meče, kterými se dokázal výborně ohánět. Obličej měl pokrytý jizvami, které prozrazovaly dlouhou vojenskou kariéru. I přes to, že byl od Eltona naprosto odlišný, tihle dva si výborně rozuměli.

 Za nimi obvykle mlčky kráčel žoldák, jehož jméno Chev neznal. Ostatní mu říkali Výr. On sám toho namluvil jen velmi málo a většinou hleděl do země, ztracen ve vlastních myšlenkách. Jednou, když večer seděli u ohně, Jasp si ho začal dobírat, že kdyby zůstal v armádě, už by byl nejspíš mrtvý. Výr odsekl, ať si hledí vlastních věcí. Na zádech nosil připevněný velký obouruční meč a hruď si chránil silným kyrysem.

 Dalšími členy Ruky Garykovy byli dva trpaslíci. Fikili a Lennox. Fikili byl trpaslík každým coulem, dlouhé rezavé vousy měl spletené do copánků a zastrčené za opaskem. Na zádech měl pověšenou svou dvoubřitou válečnou sekeru, která také nesla znak Ruky Garykovy. Při chůzi si buď prozpěvoval, za což ho ostatní nenáviděli, nebo se klacíkem šťáral mezi zuby.

 Druhý trpaslík, Lennox, se od něj velmi lišil. Černé vousy měl kratší, jen kníry mu sahaly až do půli hrudi. Hlavu měl téměř holou, jen uprostřed lebky měl dlouhý pramen vlasů, svázaný do copu. Jako jediný na sobě neměl oblečenou zbroj. Nenosil ani koženici, v jaké byl oblečený Elton. Nosil obyčejnou lněnou tuniku, přepásanou pevným koženým opaskem, u kterého měl zavěšenou katanu, kterou mistrně ovládal. Chev ho viděl, když trénoval boj s Jaspem. Lennoxova zbraň se míhala vzduchem a bylo téměř nemožné ji postřehnout. Mrštně uhýbal ranám svého protivníka a sám zasazoval údery, které Jasp odrážel jen s vypětím sil. Lennox bojoval úplně jiným stylem, než většina trpaslíků. Spoléhal se na mrštnost a rychlost a proto nenosil žádnou zbroj.

 Za trpaslíky šel válečník jménem Larel. Nebyl o moc starší než Chev, ale měl daleko více zkušeností. Z toho, co Chev vyslechl, pochopil, že také býval v královské armádě. Nosil jednoruční meč a na zádech štít. Měl neustále dobrou náladu a pohvizdoval si.

 Úplně na konci skupiny šel ten nejpodivnější pár, jaký kdy Chev viděl. Elf Laeg a lidská lučištnice Paliara. Nerozlučná dvojice a milenci. Laeg byl do Paliary bláznivě zamilovaný a jako pes hlídal, aby si na ni některý žoldák nezačal něco zkoušet. Chev už slyšel o případech, kdy se člověk zamiloval do elfky, ale o takovémto ještě ne.

 Když Chev takto přejel pohledem celou skupinu, začal se opět věnovat cestě pod nohama. Putovali už celý den a byl z toho znavený. Za chvíli Elton konečně zvedl ruku, aby zastavili.

 „Tak fajn, tady se utáboříme. Jaspe, Fikili, skočte pro dřevo.“

 Oba žoldáci se vydali splnit příkaz a ostatní se posadili na zem a začali si z vaků vytahovat věci. Paliara připravila ohniště a když se dvojice vrátila se dřevem, Chev rozdělal kouzlem oheň. Snažil se pomáhat jak to jen šlo.

 „Už mi to sušený maso leze krkem. Skočím něco ulovit,“ nabídl se Laeg a otočil se na svou partnerku. „Jdeš taky, lásko?“

 Oba hned zmizeli v lese a žoldáci se začali mezi sebou bavit. Chev vytáhl kus chleba a opékal si ho nad ohněm.

 „Říkám vám, měli jsme se na tu posranou vesnici vykašlat a zamířit rovnou k tomu městu… jak se jmenuje?“ začal Jasp, zatímco si ohříval ruce.

 „Přespolno,“ odpověděl Larel a vytáhl si ze svého vaku olej a hadřík, kterými pečoval o svou výzbroj.

 „Jo, přesně to,“ kývl Jasp. „Určitě tam bude víc příležitostí, než v nějakým zapadákově.“

 „Je to jen den zacházka a třeba se to nakonec vyplatí,“ namítl Elton. „A ty se netěšíš na vesnický holky?“

 Jasp se zašklebil, ale pak se začal chechtat a plácl Eltona přes záda.

 „Kam chcete jít potom?“ zeptal se Chev.

 „To se uvidí,“ pokrčil rameny Elton. „Možná k hlavní kupecké cestě, tam je vždycky práce dost.“

 „A dost kořisti, co?“ zasmál se Lennox.

 „Rozhodně, ale teď se budeme muset zase víc dělit,“ řekl Fikili a zamračil se na Cheva.

 „Tak bysme měli zjistit, jestli za to ten mladíček stojí, ne?“ rozchechtal se zase Jasp a vytrhl Larelovi z ruky meč, který právě čistil. Hodil ho Chevovi a sám tasil jeden ze svých mečů.

 „Ale já s mečem neumím bojovat,“ zavrtěl hlavou Chev. „Jsem přece mág!“

 „Na to ti seru. Každej člen Ruky Garykovy se musí umět ohánět zbraní. A když ne, tak se to musí naučit.“

 Tohle se Chevovi ani trochu nezamlouvalo. Vždy se spoléhal na magii a ne na svaly. Ale Jasp nevypadal, že by byl ochoten ustoupit.

 „Braň se!“ křikl a skočil na kouzelníka. Chev jeho první ránu zázrakem vykryl, ale síla úderu mu ochromila ruku. Jasp okamžitě zaútočil znovu. Jeho zbraň se mihla vzduchem a zastavila se pár milimetrů od Chevova krku.

 „No tak, Jaspe,“ ozval se od ohně Lennox. „Vždyť vidíš, že neumí šermovat. Přestaň se vytahovat a nauč ho základy.“

 „Aby tenhle fousatej skřet neměl k něčemu připomínku,“ poznamenal Jasp. Lennox se jen zašklebil, protože věděl, že to svalovec nemyslel jako urážku. Chev strnule vyčkával, až dá Jasp meč pryč z jeho krku.

 „Tak poslouchej, holobrádku,“ začal žoldák. „Nejdůležitější je postoj. Trochu se rozkroč, ať máš větší stabilitu. Když děláš výpad, udělej krok dopředu, abys na svého protivníka lépe dosáhl. Dělej krok vždy současně s úderem, jinak se odkryješ a budeš snadným terčem.“

 Jasp zpomaleně ukázal, co právě vysvětlil. Chevovi to nedělalo problém pochopit. Na škole se učili daleko složitější věci.

 „Teď na mě zkus zaútočil obyčejným sekem shora,“ vybídl ho Jasp. Chev si vybavil v mysli, co mu před chvílí říkal a udělal to. Jasp ale snadno uhnul, chytil ho za ruku s mečem a strhl ho dopředu. Žoldáci okolo ohně mlčeli a pobaveně výuku sledovali.

 „Sakra…,“ zanadával Chev a zvedl se ze země.

 „Udělal jsi krok moc pomalu, takže jsi neměl rovnováhu a já jsem tě mohl snadno srazit,“ vysvětlil Jasp. „Musíš udělat výpad a krok současně. Zkus to znovu.“

 Chev si naštvaně promnul naraženou ruku. Tenhle typ výuky se mu moc nezamlouval. Zkusí trochu improvizovat. Postavil se proti protivníkovi a připravil si meč. Udělal výpad tak, jak mu žoldák řekl. Jasp úder snadno vykryl a spokojeně kývl. Chev se ale nezastavil a druhou rukou luskl. Tím uvolnil jednoduché kouzlo. Ostře se zablesklo, což Jaspa na okamžik oslnilo. Chev odstrčil jeho meč a vrazil do něj ramenem. Žoldák se zapotácel a musel se opřít o strom. Ostatní žoldáci se rozesmáli a začali Chevovi bouřlivě aplaudovat.

 „Nějak vycházíš ze cviku!“ zavolal na Jaspa pobaveně Fikili. Jasp se taky rozesmál a praštil Cheva do zad, div kouzelník nespadl.

 „Dobře! Jen tak dál!“

 „To mi připomíná časy, kdy s náma cestoval Ennue,“ řekl Larel. „Budiž mu země lehká.“

 „To byl dřív náš čaroděj,“ vysvětlil Elton směrem k Chevovi. „Orkové ho dostali zezadu.“

 „Sténak včici chcípli,“ dodal Fikili zasmušile. Jasp s Chevem si sedli zpátky k ohni, ale za chvíli se z lesa vynořil Laeg s Paliarou. Nesli ulovenou srnu. Žoldáci se nad vidinou pečeného masa zaradovali.

 „Bude dost pro všechny,“ uklidnila je pobaveně lučištnice. Ale Laeg se tvářil znepokojeně.

 „Našli jsme ještě něco. Kromě stop nějaké skupiny, která proběhla lesem, viselo taky na jedné větvi tohle.“ Elf držel v ruce kus zakrvácené látky. Elton mu ji vzal a prohlédl si ji. Byla vytržená z nějakého bohatého oděvu, jak usoudil podle zlatých výšivek. Zvedl hlavu zpět k Laegovi.

 „Co to bylo za stopy?“

 „Skupina asi dvaceti lidí, možná orků. Běželi opačným směrem než my a měli hodně na spěch. Asi banditi.“

 „No tedy… Z čeho tak usuzuješ, mistře elfe?“ zeptal se posměšně Lennox.

 „Myslím, že není čeho se bát,“ řekl Jasp. „Banditi jsou sračky a na ozbrojený si netroufnou.“

 „A můžou být už kilometry daleko,“ dodal velitel. „Ale radši budeme v noci na hlídce vždycky dva.“

 „Já to s Fikilim vezmu,“ nabídl se Lennox.

 „Sakra, teď se kvůli tobě nevyspím!“ zanadával druhý trpaslík.

 „Já vás vystřídám,“ nabídl se Výr, který doteď neřekl ani slovo.

 „A mě vzbuďte taky,“ řekl Jasp. „Ale teď už zatraceně dejte péct tu srnu, nebo pojdu hladem!“

 

*

 

 Slunce už téměř dosáhlo svého vrcholu, když se k vesnici Senice přiblížila devítičlenná skupina ozbrojenců. Ihned jak Chev vyšel z lesa a pohlédl na osadu, bylo mu jasné, že se zde něco stalo. Zprostřed vesnice stoupal k nebi černý dým a i z dálky byl vidět rozruch na náměstí.

 „Tohle nevěstí nic dobrého,“ přerušil ticho Výr. Ostatní souhlasně pokývali. Chev si zastínil oči proti slunci a snažil se rozpoznat, co se stalo. Vypadalo to, že vesnický kostel lehl popelem.

 „Takhle nic nezjistíme. Jdeme dál,“ rozhodl Elton a Ruka Garykova začala pomalu sestupovat po příkré cestě k vesnici. Chev začínal mít špatný pocit, který se brzy potvrdil. Zespodu se ozvalo troubení na roh a poplašené výkřiky. Skupina přesto postupovala až k prvním domům. Tam jim cestu zastoupilo asi dvacet stráží a za nimi se shromáždil dav sedláků s vidlemi, sekerami a jiným zemědělským náčiním. Všichni na ně napjatě hleděli.

 „Táhněte!“ zakřičel na ně jeden ze strážných. „Copak vám to včera nestačilo?!“ Žoldáci se po sobě nechápavě podívali.

 „Muselo tu dojít k nedorozumění,“ řekl klidným hlasem Elton. Dav před nimi se nepohnul.

 „Tentokrát budeme bojovat do posledního dechu! Je nás víc!“ pokračoval strážný.

 „Nepřišli jsme bojovat,“ zavrtěl hlavou Elton. „Jsme Ruka Garykova, žoldáci.“

 Chev už spatřil v očích některých strážných pochopení, ale lid za nimi stále nehodlal ustoupit.

 „Včera večer naši vesnici přepadli bandité,“ vysvětlil už o trochu přívětivějším hlasem strážný. Pak mu ale tvář opět ztvrdla. „Jak máme vědět, že nejste jedni z nich?“

 „Kurva, chlape!“ zakřičel na něj Jasp. „Copak neznáš Ruku Garykovu? Jsme nejlepší skupina žoldáků v království!“

 „Jaspe!“ zasyčel na něj Elton a otočil se zpět ke strážím. „Proč bychom měli být jedni z nich? Je nás moc málo na vyplenění vesnice. A teď už bychom dávno utíkali.“

 Strážný se chvíli rozmýšlel a pak snížil meč.

 „Včera jich bylo také málo,“ řekl zasmušilým hlasem. „A stačili nám vypálit kostel, ukrást daně a pobít dvanáct strážných.“

 „Třeba vám můžeme pomoci,“ řekl Elton. „Zaveďte nás za starostou.“

 

*

 

 „Měli to dobře vymyšlené,“ řekl Veren. Na starostu byl poměrně mladý a jak si Chev domyslel, nebyl ve svém úřadu příliš dlouho. Krátce střižené černé vlasy a bradka mu ale dodávaly přísný vzhled. Žoldáky přijal ve svém domě, který byl poměrně skromný a poskytoval jen o málo více pohodlí než ostatní chatrče ve vesnici.

 „Strážný říkal, že jich bylo jen několik,“ řekl Elton. Chev si všiml, že při jednání s cizími lidmi, nechávali ostatní žoldáci mluvit vždy jeho. Pravděpodobně to tak bylo nejlepší, protože si uměl představit, jak by to dopadlo, kdyby mluvil třeba Jasp.

 „Ne víc než dvacet,“ upřesnil starosta. „Museli to plánovat dopředu, protože zrovna včera sem přijel královský výběrčí daní.“ Ukázal na statného muže staršího věku, který seděl vedle něj. Na hlavě měl obvaz, kterým prosakovala krev.

 „Vzali všechny daně, které jsem vybral v celém kraji!“ řekl rozhořčeně. „Z toho král nebude mít radost.“

 „Ale nespokojili se jen s penězi,“ pokračoval Veren. „Zdemolovali kostel a ukradli veškeré cennosti. Nejvyššího kněze zabili a svlékli do naha. Ti supi si vzali i jeho šaty.“

 Elton se poškrábal na hlavě a sáhl do svého vaku. Vytáhl kus zakrvácené látky.“

 „Je to z jeho roucha?“

 Starosta si cár důkladně prohlédl a kývl.

 „Ano. Kde jste to vzali?“

 „Včera v lese. Narazili jsme na stopy skupiny, která někam velmi spěchala.“

 „A dokázali byste je najít?“ zeptal se s nadějí v hlase výběrčí daní.

 „Záleží na motivaci,“ zasmál se Fikili. Ostatní pobaveně pokývali a starosta si otráveně povzdechl.

 „Zaplatím tři sta korun za navrácení Kalfariovy zlaté sochy. Naše vesnice si nemůže dovolit hněv našeho boha. Naopak, nyní potřebujeme veškerou pomoc, kterou nám může Kalfarius nabídnout. A pokud mi přinesete i hlavu velitele banditů, přidám padesát korun navíc.“

 „Pro začátek přijatelné,“ usmál se Elton.

 „A co daně?!“ ozval se výběrčí pobouřeně.

 „To je už váš problém,“ řekl Veren. „Můj příspěvek jste dostal a co se s ním dělo dál mě nezajímá.“

 „Když král projeví svou vděčnost, třeba s tím něco uděláme,“ poznamenal Elton. Jasp vyprskl smíchy.

 „Měl bych vás nechat spráskat!“ vykřikl výběrčí.

 „Jistě, a pak daně doplatit ze své kapsy,“ zasmál se velitel žoldáků. Muž začínal rudnout.

 „Za pětistovku vám ty daně přinesem až k nohám,“ mrkl na něj Lennox.

 „K čertu s vámi, platí!“ zvolal zlostně výběrčí.

 

*

 

 „Trochu se tu porozhlédněte,“ řekl Elton, když vyšli ze starostova domu. „Vyrazíme tak za hodinu.“

 „Rozkaz, vůdče!“ zvolal Fikili a ihned zamířil k vesnické hospodě. Výr a Larel ho následovali a Leag s Paliarou se šli podívat k vyhořelému kostelu.

 „Lenne,“ zavolal Elton na druhého trpaslíka. „Běž vybrat Chevovi nějakou zbraň.“

 Lennox chytil hozený váček mincí.

 „Jasně,“ kývl. „Pojď čáryfuku.“

 Chev vyrazil za trpaslíkem a rozhlížel se po okolí. Dřevěné chatrče s doškovými střechami, z jejichž komínů stoupal dým, vypadaly docela malebně. Jejich udření a špinaví obyvatelé už tolik do tohoto prostředí nezapadali. Dnes byl navíc v jejich očích vidět strach a zničenému kostelu se vyhýbali obloukem.

 „Doufám, že kovář bude mít aspoň trochu slušný zbraně,“ přerušil ticho trpaslík. Při těch slovech Chevův pohled sklouzl k jeho pasu, kde se houpala dokonale ostrá katana.

 „K čemu vůbec potřebuju zbraň?“ zeptal se. „Magie je silnější.“

 Trpaslík se na něj pobaveně otočil.

 „Já jsem zabil už jedenáct prskavkářů jako seš ty. A ani magie jim nepomohla.“

 Chev jen cosi nesrozumitelně poznamenal.

 „Divím se,“ promluvil opět po chvíli, „že mi zbraň nejde koupit Jasp. Vypadalo to, že se vyzná.“

 Lennox se rozesmál.

 „Bojovat možná umí, ale dobrou čepel by nepoznal, ani kdybys mu ji vrazil do břicha.“

 „A ty jo?“

 „Já su mistr své zbraně, hochu,“ řekl a jeho typický žertovný podtón se vytratil. Chev se raději už na nic neptal a ke kovárně došli mlčky. Její majitel zrovna pracoval u kovadliny a už z dálky bylo slyšet rytmické bušení kladiva. Obou příchozích si hned všiml.

 „Zdravím!“ přivítal je zvučným hlasem. „Máte o něco zájem?“

 „Nějakou čepel tady pro kluka. Jednoruční meč, spíš lehčí,“ řekl Lennox. Kovář kývl a pokynul jim, ať ho následují dovnitř. Na zdi tam měl pověšeno několik mečů a šavlí.

 „Račte si vybrat.“

 Trpaslík kývl a sundal ze zdi první zbraň. Několikrát s ní cvičně máchl a pak ji odložil. Totéž udělal i s ostatními. Nakonec se zamračil, jednu vybral a hodil ji Chevovi. Ten ji chytil a v duchu trpaslíka proklel. Stačilo aby se o vteřinu zpozdil a neměl by prsty.

 „Dám ti za ni tak dvacet korun,“ oznámil Lennox kováři. Ten se nejdříve zatvářil vzdorně, ale pak usoudil, že se trpaslík vyzná a kývl. Lennox mu zaplatil a rozhlédl se po ostatních zbraních.

 „A taky jednu radu zadarmo,“ dodal. „Záštita by měl být více klenutá, takhle zavazí při odrážení výpadů.“

 Kovář odvětil, ať se stará sám o sebe a zamířil zpět ke kovadlině. Chev si zatím prohlížel svou novou zbraň. Úzká čepel byla asi metr dlouhá a dokonale ostrá. Jílec byl prostý, měkčený kůží a bez ozdob.

 „Neřekneme mu, ať mi na jílec vyryje znak Ruky Garykovy?“ zeptal se Lennoxe.

 „Až budeš jedním z nás, tak necháme ukovat zbraň speciálně pro tebe. Ale zatím ti stačí tohle.“

 Chev kývl a vzal si od trpaslíka ještě pochvu, kterou si připevnil k opasku.

 „A pamatuj, že zbraně lidi nezabíjejí,“ řekl Lennox s úšklebkem. „Já jo,“ dodal a rozesmál se.

 

*

 

 Chevova nálada se změnila hned, jak se setmělo. Neděsil ho ani tak ponurý les, jako spíše vědomí, že zpoza každého stromu může vyskočit jeden z banditů, které sledují. Ostatní žoldáci nevypadali vyděšeně, ale ostražitěji než jindy. Jasp si dokonce přestal utahovat z ostatních a zamyšleně hleděl před sebe. Larel šlápl na větev a Chev sebou při zapraštění trhl. Vynadal si do hlupáků. Jestli se chce stát žoldákem, tak musí být připravený na daleko nebezpečnější a děsivější situace. Zhluboka se nadechl a odmítl si jakýkoli další strach připustit. Pak ale kdesi zahoukala sova a on se opět poplašeně otočil.

 Laeg šel v čele a neomylně sledoval stopu. Nejdříve měli bandité hodně naspěch, ale asi tři kilometry od vesnice zpomalili. Elfovi nedělalo problém je sledovat. I Chev jasně viděl občasné stopy v blátě nebo polámané větve.

 Asi hodinu po západu slunce se Laeg zastavil a důkladně si prohlédl okolí.

 „Už musíme být blízko,“ konstatoval. „Jsou tu i další stopy, které vedou do různých směrů. Některé jsou nové, jiné starší.“

 „Jdeme dál,“ přikázal Elton. „Ale dávejte pozor, můžou tu být rozestavěné hlídky.“

 „Ty se drž zpátky, zelenáči,“ otočil se na něj Jasp. Chev se zamračil. Možná ještě nebyl plnohodnotným členem Ruky Garykovy, ale bojovat uměl. Když ne mečem, tak magií určitě. Ušli jen pár desítek metrů, když se dostali na okraj rozlehlé mýtiny. Normálně by Chevovi přišlo divné, že uprostřed hlubokého lesa je vykácená taková paseka, ale nyní jeho pozornost upoutala stavba uprostřed. Stála tu dřevěná tvrz obehnaná palisádou. Tlusté kůly tu byly zatlučeny do země jeden vedle druhého a tvořily neprostupnou bariéru. U brány se tyčily dvě strážní věže, na kterých se rýsovaly siluety mužů. Zevnitř pevnosti se ozývaly rozjařené hlasy a bylo vidět světlo ohňů.

 Jasp pochvalně hvízdl.

 „Ti prašivci si umí zařídit bydlení.“

 „Co budeme dělat?“ zeptal se Chev. Elton se poškrábal na bradě a rukou jim naznačil, aby se stáhli zpátky do lesa.

 „Musíme si najít cestu dovnitř, což nebude lehké.“

 „Vždyť uvnitř musí být celá armáda!“ namítl Chev. „Myslel jsem že jdeme vyřídit nějakou bandu tuláků.“

 Fikili ho pobaveně praštil do zad.

 „Snad se nám pan čaroděj nezačal třást strachy.“

 „Ale má pravdu,“ řekl Lennox. „Tohle nebudou obyčejní banditi. Když si postavili pevnost, určitě mají větší plány. Kdo ví, do čeho jsme se to zapletli?“

 Jasp si odfrkl.

 „Jsou to stejný sračky jako všichni ostatní. Pomlátíme je jako nic.“

 „Podle těch hlasů mi připadá, že jsou namol,“ ozvala se Paliara. Elton kývl.

 „Před chvílí získali velkou kořist, tak to určitě oslavují. Myslím, že teď je nejlepší doba zaútočit.“

 „Nějaký plán?“ zeptal se Jasp.

 „Jo. Nejdřív musíme zlikvidovat hlídky na věžích. O to se postará Leag a Paliara.“ Dvojice kývla. „Potom Jasp, Výr a já přelezeme přes palisádu a dostaneme se k bráně. Otevřeme ji a všichni vyřídíme zbytek tábora.“

 „Pokud si nás všimnou, tak budeme uvěznění uvnitř,“ řekl Výr.

 „Tak doufejme, že si nás nevšimnou.“

 Chevovi to připadalo jako šílenství, ale rozhodl se nic nenamítat. Místo toho přemýšlel, jak by mohl pomoci.

 „Můžu zkusit jedno kouzlo,“ ozval se nejistě. Ostatní se na něj otočili. „Kdyby byla mlha, tak by to bylo snadnější, ne?“

 „Zvládl bys zařídit, aby padla mlha?“ zeptal se Elton. Chev rozhodně kývl. Svou magií si byl jistý.

 

*

 

 Chev čekal s Larelem a oběma trpaslíky přikrčený v podrostu na kraji mýtiny a čekal. Ostatní už vyčkávali na připravených místech. V pevnosti se nic nezměnilo, stále se ozývaly bujaré hlasy a výkřiky a rudá zář ohňů svítila do noci.

 Chev se třásl napětím a nervozitou. Jak můžou vyhrát? Vždyť jich je jen několik proti armádě. Ostatní žoldáci ale vypadali sebejistě, a tak se rozhodl, že na sobě nedá nic znát.

 „Znamení,“ řekl Larel a ukázal na druhou stranu mýtiny, kde Laeg pozvedl ruku. Elf vyrazil od lesa směrem k pevnosti s připraveným lukem. Chev zahlédl i Paliaru na druhé straně. Když se oba dostali na dostřel od palisády, poklekli a zamířili. Siluety hlídek na dvou věžích se zničehonic zhroutily. Střelci ještě chvíli vyčkávali, jestli se neobjeví další a pak pokračovali k věžím. Zároveň Chev uviděl trojici žoldáků, jak opustila podrost lesa směrem k tvrzi.

 „Elton a ostatní už taky vyrazili,“ oznámil tiše.

 „Tak začni,“ kývl na něj Larel.

 „A nepokaž to, nebo budem v háji!“ dodal Fikili a Chev v jeho hlasu zaslechl výhrůžný podtón. Čaroděj dlouze vydechl a začal formovat kouzlo. Zavřel oči a znovu pocítil moc procházející jeho tělem. Nyní se soustředil na jeden ze základních elementů. Jednoduchým zaklínadlem uvolnil vodu z lisů, z trávy i z okolní země. Nechal její kapénky, aby se rozšířily do okolí. Byla to namáhavá práce a na čele se mu objevily krůpěje potu. Najednou ucítil, jak do něj někdo strčil. Otevřel oči a křečovitě zatnul pěsti. Otočil se a uviděl Fikiliho, jak netrpělivě přešlapuje.

 „Tak co je?“

 „Nikdy nepřerušuj mága když kouzlí!“ okřikl trpaslíka a setřel si pot z čela.

 „Všechno v pohodě?“ zeptal se Larel. Chev se podíval na mýtinu. Mlha už houstla. Mohl jen doufat, že vydrží dost dlouho. Zároveň také uviděl Eltona, Jaspa a Výra, jak šplhají přes palisádu. Pak spatřil Laega, jak leze na vrchol věže.

 „Jo. Teď to je na nich.“

 

*

 

 Výr seskočil na udusanou zem za palisádou a pohlédl na své společníky. Jasp tasil své meče a rozhlédl se po okolí. Byly zde rozestavěné stany a uprostřed hořely tři velké ohně, okolo kterých seděli muži a bavili se.

 Trojice byla skrytá za jedním ze stanů a nikdo je neviděl. Elton přejel pohledem celý prostor a znovu se schoval za stan. Díky mlze si ho nikdo nevšiml.

 „Je jich tu asi tak padesát a většina je zpitá pod obraz,“ konstatoval. „Střízlivých hlídek je pár.“

 „Ten špičouch a Paliara jsou na svých místech,“ řekl Jasp a ukázal na věže.

 „Tak jdem otevřít bránu, budou nás krýt.“

 Trojice vyrazila podél palisády k bráně. Bandité měli vlastních starostí dost a nevšímali si jich.

 „Jaspe,“ sykl Elton a ukázal na strážného, který stál kousek od nich u stanu a závistivě hleděl na pitku u ohňů. Kdyby se otočil, byli by žoldáci první, co by spatřil.

 Svalovec kývl a vydal se splnit Eltonův příkaz. Tiše se stínem připlížil k lapkovi a bez mrknutí oka mu jedním mečem proklál hrdlo a další mu vrazil do zad. Muž zachroptěl a v křeči se zhroutil dozadu. Jasp ho chytil a zatáhl ho za stan.

 Elton a Výr se mezitím dostali k zavřené bráně. U ní stáli dva klimbající ozbrojenci. Elton vytáhl dýku a hodil ji po jednom z nich. Zabodla se do krku a muž se zhroutil na zem.

 „Co…?“ stačil říct druhý, než ho Výr připravil o hlavu.

 „Teď to musíme otevřít, než si nás všimnou,“ řekl Elton. Brána byla zajištěná mohutnou závorou z pevného dřeva. Ze stínu se vynořil Jasp. Elton mu naznačil, aby pomohl Výrovi bránu otevřít a poté rukou udělal znamení Laegovi na věži, aby dal ostatním vědět, že jsou u brány.

 „Do hajzlu…,“ zaklel Jasp když s Výrem s obtížemi vytahovali těžkou petlici. Elton schoval meč do pochvy a šel jim pomoci. Ale v tom za sebou zaslechl hlasy. Otočil se a uviděl dva bandity, jak jdou směrem k nim. Překvapeně se zarazili, ale než stihli cokoli udělat, z věží přilétly dva šípy, které je umlčely navždy. Elton v duchu poděkoval Laegovi a Paliaře. Jasp opět zabral a všechny svaly v těle se mu napnuly. Pak se konečně závora uvolnila a muži ji pustili na zem. Pak společně otevřeli obě křídla brány a dovnitř se dostali ostatní, kteří už čekali venku.

 „Všechno v pořádku?“ zeptal se Lennox.

 „Jo,“ kývl Elton. „Je jich tu asi padesát a další můžou být v tom baráku.“ Ukázal na větší budovu, která přiléhala k palisádě.

 „Mlha pořád houstne,“ řekl Jasp. „Dobře, Cheve.“

 „Proplížíme se až k té dřevěné boudě?“ ozval se Larel.

 „Ne,“ zavrtěl hlavou Elton. „Mohli by si nás všimnout a pak by nám vpadli do zad. Nejlepší bude je vyřídit, dokud neví co se děje.“

 Fikili se zasmál a tasil svou sekeru.

 „Když vyvoláme zmatek, tak to bude snadnější,“ řekl Lennox.

 „Takže, já, Výr a Chev půjdeme podél palisády. Vy vyčistěte prostor okolo ohňů.“

 

*

 

 V pevnosti vypuklo peklo. Žoldáci se vrhli na zmatené bandity a Chev slyšel jen poplašené volání a bolestné výkřiky. K tomu se navíc některé stany vznítily a dohromady s mlhou nastal naprostý chaos. Přes temnotu, kouř a mlhu nebylo vidět dál než na několik metrů.

 On s Eltonem a Výrem běžel podél palisády k dřevěné budově. Když se k ní dostali, Chev se ani neohlížel na boj, který probíhal za nimi. Elton vykopl dveře a vpadl dovnitř. Dva lapkové, kteří zde stáli, udělali překvapeně krok dozadu. Než se vzmohli na obranu, Elton s Výrem je poslali k zemi.

  Velitel žoldáků naznačil Výrovi, ať počká u dveří a hlídá jim záda, a sám pokračoval dále. Chev se držel těsně za ním, v ruce připravený meč. Nebyl si úplně jistý, kdy a proč ho vytáhl z pochvy, ale přesto se s ním cítil bezpečněji. Vzadu v mysli si stejně připravil jednoduchá bojová zaklínadla.

 Vešli do větší místnosti s jídelním stolem a krbem, kde stáli čtyři muži. Překvapeně na příchozí pohlédli.

 „Co se sakra děje? Co tady děláte?“ zakřičel jeden z nich. Elton pokrčil rameny a zasmál se.

 „Loupíme.“

 Vrhl se na banditu a jejich zbraně zazvonily. Další se rozeběhl svému druhovi na pomoc a třetí zaútočil na Cheva. Ten instinktivně pozvedl meč a odrazil jeho výpad. Zloděj poznal nezkušeného soupeře a vrhl se do útoku znovu. Chev zopakoval to, díky čemu poprvé porazil Jaspa. Lusknutím levé ruky spustil lehké kouzlo a záblesk všechny oslnil. Na nic nečekal a vrazil meč nepříteli do hrudi. Muž zaúpěl a z posledních sil se pokusil zbraň vytáhnout. Chev šokovaně hleděl, jak z něj vyprchává život. Napůl nevěřil, že muže zabil, a napůl nechápal, že se mu to povedlo tak lehce.

 Bandita se zhroutil k zemi a Cheva vytrhlo Eltonovo zavolání. Otočil se a uviděl, jak velitel čelí dvěma sokům. Chev povedl levou ruku a pronesl zaklínadlo. Z prstů mu vytryskla syrová energie, která jednoho z Eltonových protivníků srazila k zemi. Velitel ho ihned probodl mečem a obratem sekl druhého. Než se k nim stihl Chev dostat, byli už oba muži mrtví. Elton si otřel meč a kývl.
 „Dobrá práce.“

 Prošli dveřmi do místnosti se stolem, truhlou a policemi na knihy. Uprostřed stáli dva muži a hádali se.

 „Výborně! Tu poslední akci jsi si odpustit nemohl, co? Teď jsi sem přivedl domobranu!“

 „Ty prachy za to stály a tohle podle mě není domobrana,“ zavrtěl hlavou druhý. Teprve nyní si všimli dvou příchozích.

 „Sakra, pokud tohle přežijem, tak nám to šéf stejně spočítá,“ řekl jeden a tasil svou zbraň. Elton na nic nečekal a zaútočil. Chev vyvolal stejné kouzlo jako před chvílí a porazil jednoho z mužů na zem. Než stihl zareagovat, Chev mu prosekl hrdlo. Kouzelníka samotného překvapilo, s jakou samozřejmostí to udělal. Necítil ani výčitky svědomí, že právě někoho zabil. Druhý zloděj udělal krok vzad a všemi silami odrážel Eltonovy výpady. Chev se k němu blížil z druhé strany a když lapka vykryl jeho úder, velitel Ruky Garykovy mu zasadil smrtící úder do hrudi. S uspokojením si o jeho oblečení otřel svůj meč a zasunul ho zpět do pochvy.

 Chev si ulehčeně vydechl a rozhlédl se. U stěny stála masivní pokovaná truhla. Čaroděj k ní došel a otevřel jí. Byla plná stříbrných číší, šperků, mincí a drahokamů. Elton přistoupil k němu a obdivně hvízdl.

 „Tomu říkám poklad. To nenasbírali jen tady v okolí…“

 Chev vytáhl ven povědomě vypadající sochu, která byla celá odlitá ze zlata a musela vážit několik kilo.

 „To bude Kalfariova socha, kterou chce starosta.“

 „Jo, ale něco mi tu nesedí,“ řekl Elton, který právě vytáhl jednomu z mrtvých mužů z kapsy svitek. Přelétl ho očima a pak část přečetl. „…jde dobře, ale potřebujeme další zlato k financování našeho plánu. Zkuste znásobit své úsilí a získejte tolik peněz kolik to jde.“ Elton se poškrábal na bradě. „Podpis tam není.“

 „Ale to nám může být jedno, ne?“ zeptal se Chev. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vtrhl se zařváním Fikili. Když uviděl, že je vše v pořádku, sklonil svou sekeru. Za ním vešel dovnitř Jasp, který byl celý pokrytý krví. Na levé noze měl sečnou ránu a kulhal.

 „Ti bastardi jsou všichni mrtví,“ řekl unaveně. „Ale párkrát mě škrábli, sviňáci.“ Jasp se zašklebil a Chev si všiml, že mu ze spánku teče stružka krve. Fikili zatím došel k truhle a radostně vykřikl. Plnými hrstmi se začal přehrabovat cennostmi a smál se.

 „Tenhle byl jejich velitel,“ řekl Elton a ukázal na mrtvolu. Jasp kývl a tasil svůj meč. Chev se odvrátil, když muži usekával hlavu, kterou po nich chtěl starosta Veren. Krvavou trofej potom svalovec strčil do pytle.

 „Fikili, ty vyber tu truhlu a přeskládej to do pytlů,“ přikázal Elton. Chev zatím došel ke knihovně a začal se probírat svazky. Ke svému překvapení narazil na několik zajímavých titulů pojednávajících o magii a dokonce tu byl jeden čarodějný lexikon. Ihned knihy vytáhl a schoval si je do svého vaku. Tohle byla pro čaroděje drahocennost.

 Ostatní to vědět nemusí, pomyslel si a znovu pohledem projel knihovnu. Elton, který doteď hleděl na truhlu s cennostmi, ho odstrčil a začal police zkoumat.

 „Jsou to jen knížky, Eltone,“ poznamenal Jasp. Chev si pobouřeně odfrkl. Věci jako kultura nebo věda tomu hromotlukovi asi nic neříkaly.

 „Odstrč tu knihovnu, něco za ní je,“ řekl velitel konečně. Jasp ho poslechl a odsunul skříň stranou. Za ní byla ve zdi malá dvířka. Elton je otevřel a vytáhl truhličku plnou mincí.

 „To vypadá na daně toho tlusťocha,“ řekl pobaveně. „A je to o dost víc, než nám nabízí za jejich navrácení.“

 Fikili a Jasp se rozesmáli a na tváři se jim objevilo pochopení. Než ale stihl někdo něco říct, vešel dovnitř Larel.

 „Eltone! Laeg prý zahlédl blížící se jezdce.“

 

*

 

 „Je jich asi dvacet a budou tu každou chvíli,“ oznámil elf. Elton zaklel.

 „Všichni se schovejte,“ přikázal a sám vlezl do nejbližšího stanu. Chev se vydal za Jaspem, který se skryl za poskládanou hromadou dřeva. Ihned potom uslyšel zvuk koňských kopyt.

 „Ticho,“ zašeptal Jasp. Chev kývl. Doufal, že se všichni stihli schovat.

 „U Kalfaria, měl jsi pravdu,“ ozval se hluboký hlas. Jezdci vjeli do pevnosti a zastavili koně. Chev se snažil ani nedýchat, aby si jich nevšimli. Proti takové přesile by neměli šanci.

 „Vypadá to, že Hron měl nečekanou návštěvu,“ řekl jiný hlas. „Zatracenej zloděj, co si neudělám sám, to nemám… Všechno tu prohledejte, třeba někdo přežil.“

 „Co teď?“ zeptal se vyděšeně Chev. Jasp sevřel své meče.

 „Do hajzlu, pěšky jim neutečeme,“ řekl temně. „Budeme muset bojovat.“

 V tu chvíli dostal Chev nápad.

 „Musíme získat jejich koně.“

 „Co?“

 „Připrav se!“

 Chev vyčkal dvě vteřiny a potom vyskočil zpoza nasekaného dřeva. Napřáhl ruku proti nebližšímu jezdci a použil magii jako svou prodlouženou paži. Sevřel muži krk a prudce trhl, takže ho shodil z koně na zem.

 „Běž,“ křikl na Jaspa. Svalovec na nic nečekal a třemi skoky se dostal k hřebci. Povalenému muži dupl na záda a vyhoupl se do sedla. V tu chvíli Chev uviděl ostatní žoldáky, jak vybíhají ze svých úkrytů a vrhají se na jezdce.

 „Braňte se!“ zavolal jejich velitel. I když byl v sedle, Chev rozpoznal, že to byl vysoký muž. Jeho vlasy byly uhlově černé a na zádech mu vlál modrý prošívaný plášť. Více mág kvůli mlze a tmě nerozpoznal. Ihned tasil dlouhý úzký meč a zaútočil na Jaspa. Ten zatím projel kolem jiného jezdce a dvěma rychlými seky ho poslal k zemi. Na jeho koně vyskočil o pár vteřin později Laeg a za něj si sedla Paliara.

 „Sežeňte si koně, musíme pryč!“ zakřičela na ostatní. Elf zatím skolil přesnou trefou jezdce, který dorážel na Lennoxe. Chev stál bokem a přemýšlel, co dál dělat. Už si nemohl dovolit žádné další kouzlo, protože zvířata se v blízkosti magie často plašila. A oni potřebovali koně k útěku.

 Uviděl, jak Elton ukořistil bílého hřebce a vyrazil na pomoc ostatním.

 „Je jich jen několik! Obkličte je!“ zavelel velitel jezdců a odrazil další Jaspův útok.

 „Hergot, pomožte mi!“ zakřičel Fikili, který uhýbal nájezdům několika nepřátel. Se svou výškou nemohl ozbrojencům v sedle vzdorovat a navíc vlekl pytel s kořistí. Chev na nic nečekal. Vyskočil na koně, jehož jezdec právě zemřel s Paliařiným šípem v hrudi, a rozjel se trpaslíkovi na pomoc. Sekl po jednom z mužů, ale ten jeho výpad vykryl. Další zaútočil na Fikiliho zezadu a prosekl mu kroužkovou košili. Trpaslík vykřikl a svalil se k zemi.

 Chev zaklel. Věděl, že mu nezbývá nic jiného než riskovat další kouzlo. V sedle se navíc čarovalo daleko obtížněji. Přesto vyčistil svou mysl a natáhl proti jezdcům ruce. Dal energii tvar a z dlaní mu vyšlehl oheň.

 

*

 

 Chev uháněl na své klisně tryskem lesem a snažil se setřást pronásledovatele. Za ním seděl zraněný Fikili a klel.

 „Máte štěstí, že mě odtáhli, jinak bych vás poskládal všechny hezky vedle sebe!“ řval trpaslík přes rameno. Jeho zranění nebylo vážné, ale potřebovalo ošetřit. Když ho Chev zachránil zoufalým kouzlem a vytáhl k sobě do sedla, měli už všichni členové Ruky Garykovy koně. Dali se na ústup a nyní ujížděli lesem. Elton seděl na koni s Lennoxem a určoval směr jízdy. Poslední jel Laeg s Paliarou, která se snažila střílet šípy na jezdce za nimi. Jízda mezi stromy byla obtížná, ale jejich pronásledovatelům se dařilo ještě méně. Když se Chev po několika minutách ohlédl, spatřil, že se i poslední jezdec vzdal a zastavil.

 Žoldáci jeli ještě kus, než také zadrželi koně.

 „To bylo o fous,“ prohlásil Chev udýchaně. Fikili opět zaklel a slezl z koně.

 „Co byli sakra zač?“ zeptal se Larel.

 „Další banditi?“ pokrčil rameny Jasp. Paliara mezitím vytáhla obvazy a začala ošetřovat trpaslíkovo zranění.

 „To si nemyslím,“ zavrtěl hlavou Elton. „Rozhodně mi tak nepřipadali.“

 „Ale ne…,“ ozval se Laeg. „Myslím, že tohle mění situaci.“

 Z vaku, který byl připoutaný u sedla jeho koně, vytáhl listinu. Podal ji Eltonovi a ten začal číst.

 „Tímto potvrzuji svou věrnost koruně a přísahám na svůj život, že budu sloužit králi i…“

 Velitel přestal číst, zmačkal papír a zahodil ho.

 „To je verbovací listina do královské armády,“ řekl Výr. „Taky jsem ji kdysi měl.“

 „Takže tamto byli královští,“ vydechl Chev. „Pozabíjeli jsme tam několik králových vojáků.“

 Jasp otráveně zabručel.

 „Nevypadalo to, že tam přijeli s bandity bojovat. Spíš jakoby přijeli za starými známými.“

 „Zapletli jsme se do intrik někoho z královského dvora,“ řekl Elton temně. „To je hodně špatný. Snad nás v té tmě nepoznali.“

 Chev hlasitě polkl, když si představil, co by se mohlo stát. Kdyby je dostali královští do rukou, živí by nevyvázli. Nebo hůř, předali by je církevní inkvizici… Mág se otřásl hrůzou.

 „Ale to není to nejhorší!“ ozval se Fikili. „Když mě zranili, tak jsem přišel o pytel s kořistí! Všechny ty cennosti jsou v tahu!“

 Všechny ne, pomyslel si Chev a dal ruku na svůj vak, kde měl schované čarodějné knihy ukořistěné v pevnosti.

 „Kalfariovu sochu a hlavu jejich velitele pořád máme,“ dodal nahlas.

 „A daně,“ doplnil Lennox spokojeně. Elton vylezl do sedla svého bílého hřebce.

 „Musíme jet, není tu bezpečno. Ty koně si taky nemůžeme nechat, bylo by to podezřelý. Kus před vesnicí je pustíme.“

 Všichni opět nasedli a klusem pokračovali dále. Chev byl z boje a z kouzlení unavený, ale přinutil se udržet oči otevřené a následoval Eltona. Jasp popohnal koně a přijel ke kouzelníkovi blíž.

 „Mimochodem, dobrá práce, čáryfuku. Možná nejseš úplně na prd.“

 

*

 

 „Tisíceré díky!“ řekl nadšeně starosta Veren. „Bez Kalfariovy sochy bychom si jeho přízeň neudrželi.“

 „Hlavně bys neudržel lidi v klidu a sebe ve své pozici,“ poznamenal Lennox tiše. Jasp se tlumeně zasmál.

 „A tady je hlava velitele banditů.“ Elton hodil na stůl pytel, kterým prosakovala krev, a Veren odvrátil zrak.

 „Výborně,“ řekl znechuceně a pokynul Eltonovi, aby dal tu věc pryč. „S tou hlavou jsem to nemyslel doslovně. Stačilo by mi vaše slovo.“

 „Jistota je jistota,“ pokrčil rameny Elton a široce se usmál. Starosta z kapsy vytáhl měšec a hodil ho na stůl.

 „Tady jsou tři sta a padesát navrch, jak jsem slíbil.“

 „Děkujeme,“ kývl Elton a vzal si váček s mincemi, „ale smrt našich dvou druhů to stejně nemůže vyrovnat. Budiž jim země lehká.“

 Všichni uctivě sklonili oči.

 „Chudák Fikili a Chev…,“ řekl smutně Laeg.

 Výběrčí daní, který seděl vedle, si netrpělivě odkašlal.

 „A pro mě něco nemáte?“ Velitel se na něj otočil a dlouze vydechl.

 „Obávám se, že vás zklamu. Nenašli jsme žádné cennosti ani peníze.“

 Tlouštík opět začínal rudnout.

 „To dá rozum,“ ozval se starosta. „Přece by tolik peněz nenechali jen tak někde se válet. Určitě je schovali nebo je odvezli.“

 Výběrčí naráz zbledl, když si uvědomil, že daně bude muset zaplatit ze svého.

 „To mě zruinuje,“ řekl zdrceně. Elton si odkašlal a zvedl se ze židle.

 „Když nás omluvíte, raději už vyrazíme. Chceme se dostat do Přespolna co nejdříve.“

 „Jistě a ještě jednou děkuji,“ rozloučil se Veren. Elton kývl a s ostatními opustil budovu.

 „Dobrá řeč,“ zasmál se Jasp a strčil do velitele loktem. Ten se ale najednou zarazil a jeho pohled utkvěl na postavě, která stála kousek od vstupu do radnice. Byl to vysoký černovlasý muž v královské uniformě a s dlouhým mečem u pasu. Když si všiml, že na něj Elton hledí, lehce se uklonil. Na tváři měl zlý úsměv.

 „To je ten chlap z pevnosti,“ sykl velitel na Jaspa. Svalovec vytřeštil oči a sáhl na své zbraně. Muž ale jen kývl.

 „Zdravím. Já jsem Krus. Myslím, že se ještě uvidíme…“ Věnoval Eltonovi významný pohled a zmizel ve dveřích radnice. Jasp pomalu sklonil meč a pohlédl na velitele.

 „Jdeme, čekají na nás,“ řekl stroze a zamířil ven z vesnice.

 

*

 

 Chev a Fikili seděli v lese a vyčkávali, až se vrátí zbytek Ruky Garykovy. Trpaslík skuhral a obcházel okolo ohně, místo aby odpočíval a léčil se.

 Kouzelníka dost překvapilo, když Elton navrhl, aby spolu s trpaslíkem zůstal v lese, asi hodinu cesty od vesnice, a počkal, než se vrátí. Pochopil to, až když mu velitel podal truhličku s ukořistěnými daněmi a spiklenecky mrkl. Chev měl nejdříve výčitky, ale stačilo, aby si vybavil obrázek výběrčího a potom do truhly nahlédl. Spokojeně bedýnku zavřel a schoval ji do vaku.

 Potom vytáhl ukořistěné magické knihy a začal je studovat. Fikili nevěděl, kde je získal, a ani se na to nevyptával. Chev se zabral do studovaní popisů usměrnění magické energie a nových zaklínadel. Vyrušilo ho až trpaslíkovo odkašlání.

 „Mimochodem,“ začal Fikili, „dík za to, žes mi pomohl v té pevnosti. Třeba tě nakonec přece jen vezmeme mezi nás.“ Trpaslík se zasmál. „Mistře Chevrione,“ dodal žertovně.

 „Už ne Chevrion. Jen Chev.“