Motýl

V radosti jarního dne, chci zapomenout na nás, na tebe, vyletět do nebe, jako pták, vznést se až do oblak, a letět jako motýl, co barvy z křídel propil, a letí pod pláštíkem milosrdné tmy, až bude s úsměvem sedět, pod pláštěnkou z kopretin, budu mu tiše závidět, jeho lehkost a nevinnost motýlí, co chmury a smutky rozptýlí, dám si sním pár panáků, květinové šťávy, s obavou budem hledět do mraků, na kapky z květu by nás spláchly, a připravily o vlahou jarní noc, spát někde v díře, nemá tu zvláštní moc, a může to být navíc díra, co ostré zoubky, drápky skrývá, a já chtěl být motýlem, ne zbytkem, pestrobarevné krásy, chtěl jsem usadit se na tvé vlasy, a šťastně si mlasknout!

---