DIALOGY SE SMRTÍ VIII. Víc je míň

D -Tak co na to říkáš?

M -Co na to říkám? Docela divné. Ani nevím, kdo byl vlastně blázen.

D -Já taky ne.

M -Cože? Myslel jsem, že ty jako Smrt...

D -To sis myslel špatně.

M -Nejsi tedy vševědoucí?

D -Kde žiješ? To by potom byla existence úplně nudná.

M -Smrt má ráda příběhy z jiných světů... Kam jsme to s tou fantazií dopracovali...

D -Hele, nebuď drzý. Já jsem tady byla mnohem dřív, než vy a budu to já, kdo sfoukne poslední     svíčku a uklidí po vás. Zastávám zodpovědnou funkci. A krom toho jsem vydala spoustu odborných   knih. Moje poslední-Trepanace v pěti snadných krocích-za to jsem dostala ocenění "Nejlepší kniha roku..." teď si nevzpomínám, kdy to bylo. Každopádně jsem nevznikla díky vaší fantazii.

M -To je dobře, už jsem se bál, že si za to můžem sami.

D -Vtipálku.

M -Něco mě musí držet při životě, ne?

D -Nemluv o tom dvakrát.

M -Nebudu.

D -Fajn. Jsem ráda, že jsme si i tohle vyjasnili.

M -Jak by taky ne, vždyť jsme rozumní lidé.

D -Mluv za sebe.

M -Tak já jsem rozumný člověk.

D -A já rozumná Smrt.

M -Rozumná Smrt? To nezní moc logicky.

D -Co zase máš? Připadá ti konec života nelogický? Mně spíš připadá nelogický život. Jeho konec   je jenom smysluplným vyznáním "ok, byla to chyba, stěhuji se." V životě potkáš tolik lidí a    poznáš tolik situací, že jsi nakonec rád za mou návštěvu.

M -Co předčasná úmrtí?

D -O tom se bavit nebudem.

M -Aha, takže ti lidé nepřiznávají, že byla chyba žít, co?

D -Neptej se.

M -Proč ne? Co mi uděláš? Zemřu? Teď hned? Jenom tak luskneš prsty a já se zhroutím na zem bez    dechu? Nebo jednou svou myšlenkou zastavíš mé srdce? Copak? Nemám mluvit pravdu? Kdybys dělala   něco jiného, bylo by všem mnohem líp. Proč musíme umírat? Neumíš na to odpovědět? Hm? Co mi     uděláš jestli tě nepřestanu popichovat?

D -Odpovím ti.

M -Cože?

D -Jo, odpovím ti.

M -To jako vážně?

D -Naprosto.

M -Neděláš si srandu?

D -Ne.

M -Prostě mi jenom tak řekneš, proč to děláš?

D -Jo.

M -Divné.

D -Proč? Chtěl jsi to vědět-a strašně moc. Tak já ti to řeknu. Vadí ti něco?

M -Ne, povídej.

D -Někdo to dělat musí.

M -Někdo to dělat musí?

D -Jo.

M -Ale proč to vůbec někdo musí dělat?

D -Kolik je vás na Zemi?

M -Myslíš XB 6005?

D -Myslím Zemi, ano. Tak kolik?

M -Něco přes šest miliard.

D -Že vám to ale trvalo dosáhnout takového počtu, co?

M -Jo. Co s tím má společnéh..

D -Víš, proč vás dávno nebylo tolik? Protože se o vás někdo stará.

M -Stará?

D -Aby vás nebylo moc.

M -Moc...

D -Jo. Příliš velký počet čehokoliv škodí.

M -Takže ty vlastně nejsi Smrt, ty jsi regulátor stavu lidí?

D -Řekl jsi to dosti vulgárně, ale jo, máš pravdu.

M -A příliš velký počet lidí...

D -Škodí.

M -Proč?

D -Sakra, neptej se mě tak pitomě, prostě to tak je a hotovo.

M -Já se musím ptát pitomě, vždyť tady jde o lidskou rasu.

D -No a co má být? Myslíš, že je to důležitější než myší kolonie v tvém špajzu?

M -Není?

D -To teda ne. Pochop to, některé věci prostě jsou a jestli chceš, abys byl taky, nech je být.

M -To jsi řekla krásně.

D -Vůči ironii nejsem imunní...

M -Hm, nemám se v tom vrtat.

D -Ne, nemáš. I kdybys se něco zajímavého dozvěděl-jako že nedozvíš-co bys dělal? Jenom by tě ta bezmoc deptala.

M -Asi máš pravdu, bezmoc je to nejhorší, co může být.

D -To ne. Horší je, když se nemůžeš rozhodnout, jestli něco chceš nebo ne.

M -Jak to myslíš?

D -Představ si, že chceš jednat správně, ale existence jisté skutečnosti ti v tom brání. Nevíš,   co je lepší. A tak neděláš nic.

M -Děsná představa.

D -Znáš planetu Lex?

M -Ne. Asi proto, že má nějaké normální jméno.

D -Při jeho vymýšlení mi nebylo moc dobře.

M -Co je s tím světem?

D -Pamatuješ na Radima?

M -Malý párek? Jo. Jak bych mohl za půl hodiny zapomenout?

D -Zdálo se ti to šílené.

M -Jo, dokonale uhozené.

D -Tak se drž, protože následující rozhovor...

M -Co?

D -Poslouchej a uvidíš.

M -Uvidím,

D -Zapomeň na to.

 

 

V následujícím rozhovoru vystupují tyto postavy:

 

Barney=B

Nina=N

Kevin=K

Alex=A

Doktor=D

 

Je jich docela dost, proto si dejte pozor na to, kdo zrovna mluví.

 

 

B -Jak vypadám potmě?

 

A -Úplně normálně.

 

B -A to je?

 

A -Vždyť tě ve tmě nevidím.

 

B -No a o to jde. Co když na světle vypadám jako člověk a po zhasnutí je ze mne něco jiného?

 

A -Ty jsi vůl a to pernamentně, nezávisle na intenzitě osvělení.

 

B -Přeháníš.

 

A -Jenom trošičku. Ve skutečnosti nejsem o moc lepší.

 

B -Myslíš?

 

A -Ano, ale abys věděl, nelžu s nadšením.

 

B -Já jen, jsi-li vůbec na vyšší inteligenční úrovni než má maličkost.

 

A -Jsem.

 

B -Jak to můžeš tak klidně tvrdit? Včera jsme si dělali IQ testy. Měl jsi míň.

 

A -Záleží na tom, jak svůj intelekt používáš. Ty jsi typický ztracený případ...

 

B -Díky, to potěší, když tě kámoš psychicky podpoří.

 

A -Kdo ale podpoří mě? Můj kamarád je tak...

 

B -Co?

 

A -No prostě tak. K tomu není co dodat.

 

B -Musíš mě pořád hnusně shazovat?

 

A -Ale já tě neshazuji. Za prvé: není kam. Za druhé: nic nemůžeš dělat pořád. Dospělý člověk by   měl denně prožít 8 hodin spánkem.

 

B -V tom případě rychle do hajan.

 

A -Proč?

 

B -No, říkal jsi 8 hodin pro dospělého jedince, že?

 

A -Jo tak... Fajn, já jdu prospát svých dvanáct dětských hodin a ty se zatím dívej na televizi,   jo? Jako velký kluk.

 

B -To bylo slabé... Zkus něco lepšího, tohle se ti totiž moc nepovedlo.

 

A -Ono to sice nebylo příliš vtipné, ale na tebe to dokonale stačí. U vtipnější narážky by se    mohlo stát, že ji nepochopíš a já bych přišel o svůj moment absolutního štěstí.

 

B -No, ne, že bys mě zase tak moc deptal. Celkem mě to baví.

 

A -Nekecej, musí tě to štvát. Když si z tebe někdo dělá srandu, vždycky to člověka štve. To je    dané.

 

B -A kdo to dal? Já mám radost, když se bavíš, protože v opačném případě mluvíš vážně. Měl bys se někdy slyšet filosofovat.

 

A -Hrůza, říkáš?

 

B -Ne, to zase ne.

 

A -Díky.

 

B -Pojem hrůza se vztahuje k mnohem lepšímu člověku než jakým jsi ty. Pro tebe nebyl vynalezen    výstižný popis, což je jenom dobře.

 

A -Teď jsme se pěkně vystřídali, nezdá se ti?

 

B -Je doopravdy úplně zbytečné plýtvat na tvé popisování drahocenný čas, který může člověk využít efektivněji.

 

A -Jsem zvědavý, co považuješ za efektivnější využívání času.

 

B -Třeba spánek.

 

A -Teď si ze mě děláš srandu, ne?

 

B -Ne, myslím to vážně. Ve spaní mne napadne většina dobrých nápadů.

 

A -Už si tě zapsali?

 

B -Kdo zase?

 

A -No ti týpci, co píšou knihy o rekordech. Zasloužíš si titul "Nejdéle bdící člověk-už patnáct   let nezamnouřil oči"

 

B -Počkej, jak jsi to myslel?

 

A -Docela nevinně.

 

B -V tvém případě je nevinnost absurdní pojem.

 

A -Mohl bys s tím přestat?

 

B -Nevidím důvod.

 

A -Já ano.

 

B -Tak povídej.

 

A -Za chvíli by měl přijít doktor a prohlédnout si tě.

 

B -Doktory nesnáším.

 

A -Já je též nemiluji, ale nic se nedá dělat, musíš dostat léky.

 

B -To jsem už zase na řadě já?

 

A -No ano, já tam byl minule. Musíme se střídat.

 

B -Nechápu proč.

 

A -Já ano, ale zrovna teď se mi nechce to vysvětlovat.

 

B -Já jsem nemocný?

 

N -To si piš.

 

B -Nino?

 

A -Nina? Ta malá holka s copánky?

 

N -No jo, Alex je jako vždy vtipný...

 

A -Proč ta slova chvály?

 

B -To nebyla chvála, chlapče, ale ironie.

 

N -Aby si Barney nepřihodil, co?

 

B -Do mě se navážet nemusíš, já proti tobě nic nemám.

 

A -Jo, zatím. Počkej, až tady budeš týden, on už si něco najde.

 

N -Zas tak špatně bych to neviděla.

 

A -To si věříš.

 

B -Co tady vůbec děláš?

 

A -Vidíš, už to začíná.

 

B -Promiň, nechtěl jsem, aby to vyznělo takhle, jen mě zajímá důvod tvé návštěvy.

 

N -Za chvíli je tady doktor, přišla jsem se rozloučit, musím jít.

 

B -Ty taky? Proč? Vždyť nikam nemusíš!

 

N -Dneska jsi na řadě ty. Já nesnáším doktory, vždycky všechno jenom zhorší, ale tací oni už prostě jsou. Musíš se s tím smířit.

 

K -Aspoň si na chvíli odpočineš.

 

A -Nazdar, Kevine!

 

B -Ahoj, ty jdeš taky?

 

K -Nedá se nic dělat, musím.

 

N -Neodcházíme navždy.

 

A -Máš alergii, pamatuješ? Nesmíš dostat víc než 5 mg účinné látky za tři dny.

 

N -A to je příliš málo.

 

B -Mně se to zdá až moc.

 

A -Nemluv o snech a běž otevřít, někdo zvonil.

 

B -Nepůjdu. Určitě je to on.

 

K -Musíš, jsi na řadě.

 

N -Slíbil jsi to.

 

B -No tak to prostě nesplním.

 

A -To nejde. Jednou jsi řekl, že to budeš dělat a hotovo.

 

K -Dělej.

 

N -Běž.

 

A -Občas mi připadá, že jsme tady namačkaní jako sardinky, nezdá se vám?

 

B -NE!

 

N -Dá se to vyjádřit i jinak, ale v podstatě máš s těma sardinkama pravdu.

 

K -Úplnou.

 

A -Tak už konečně běž ke dveřím.

 

B -Když myslíte... Dobrý den, doktore Smithi.

 

D -Á dobrý den, Barney. Tak jak se dneska cítíš?

 

B -Mizerně.

 

D -Proč? Není ti snad dobře? Měli bychom asi nasadit jiné léky.

 

B -To ne, tyhle jsou docela fajn. Ale jde v podstatě o to, že se Kevin, Nina a Alex rozhodli jít pryč a nechali mne tady.

 

D -To je dobře, chlapče, to je moc dobře, že chtějí pryč. A víš co? My jim trošku pomůžem tady tou malou injekcí, ano?

 

B -Au...stejně lžou. Vždycky jsem na řadě já.

 

D -Říkal jsi něco?

 

B -Ne.

 

D -Dobře. Tak, teď necháme ten lék působit, abys mohl být zase sám.

 

B -Sám...

 

D -Ano, to je správné. Sám ve vlastním těle. Takže zase za tři dny, Barney.

 

B -Nashle. Hm...sám... Kdo by chtěl být sám?