Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sejednoslabičná
Autor
alina
Teď čas je tich a kol je klid
Tak slyš tu zvěst z dob kdy čas byl mlád.
Byl muž, ctný rek
ne stár, spíš mlád jak hoch.
A sil měl dost.
On a kůň teď jdou v dál
S ním houf.
Muž jak muž v šik jak roj
A směr je hrad.
Je klid a den má svůj svit
Tam v hvozd se dal ten houf, pak přes lán, dál a dál
Strom i pták je tich.
Kol jas.
Však pssst!
Tam v dál pni svůj sluch
Slyš ten hlas
Spíš sten a pláč
Teď zmlk..
A pták se vznes
Ten pták jenž v čerň má šat
Pták zná lkát a ví proč
Slyš tu řeč
To píp pták jenž ví, že smrt má hlad.
A zas ten zvuk jenž znáš jak pláč
když z žen jde bol a žal
A hleď tam v dál..
Pár skal a u nich dub
A tam.. pár pout.. a v nich...
Kdo byl tak tvrd
že v past tu vrh tu jednu z žen?
A muž ač mlád, má cit
Kdo jel by dál
Teď buď jak rek a chraň ji sám
Má sto krás
Je to dar
V oku jas jak laň, líc jak květ
a hruď má jak sen
Tak čiň co znáš
jak muž zmař ten trest jenž ji stih
A pták zas krák svou zvěst
Však rek je hluch
A sní jak čin mu dá tu z žen jež má teď bol
Pták zmlk..
Zlá zvěst!
Jen hleď, je lstí ta kost
Dme hruď a ret dá blíž
Však slyš, že zlá je to past
Jsi muž a rek
však s ní jsi sláb
neb ta zná dát ti v šanc svůj vnad
Ten hoch je bloud
je mlád a je muž
Jak kluk tu stál, zrak pás
Proč žít jak mnich?
Byl rád, že zří ten skvost.
Hlas změk
zrak zvlh
úd vstal
Je mlád, chce žít svůj sen
Chce bál a zpěv, chce kvas, chce rej
a tak sní
Však na sny zlý je teď čas!
Buď tich
a ztiš svůj chtíč i třas
Teď dej se pryč
sic past v svůj chřtán tě zve
Věř, že pták ví
on zná tvůj zmar
Ví proč tak křik
Je pán těch zpráv
Rek vzal meč a ťal
hned spad pár pout jenž jí tisk dlaň
A ta, jež zve se had, má jen smích
Jsi můj host a tvá je teď číš
A muž hned rád srk kvas jak med
A pil tu med i smích s tou lstí
Jen pták, jenž za šat má čerň, to ví –
- ten smích je jed!
Však laň zná lhát jak had
Vem číš a zas pij
A roh si vem a hrej
Jen trub a tím mě těš!
Tvář rdí se jí v té lsti, však ví co je cíl
Jsem muž
a znám bít se jak rek
to řek si sám
A teď ta kost chce bych jí hrál
Proč ne
Je žert hnát vzduch z plic v ten roh...
A tak vzal roh a dul
Zvuk zněl..
V tom ryk a křik
A děs!
Houf žen sem vtrh jak roj
Teď máš mít strach
i tvůj kůň už prch
Zlá seč,..
Kdo moh ten ťal
či v běh se dal než pad
Houf žen jak saň
jež má sto hlav
Meč, luk i šíp zná ten boj vést
A muž jak muž, ten i ten
teď zří svou smrt
Roj much má tu svůj hod
Kdo pad je pryč
kdo žil byl jat
Houf žen teď řve – však pryč je rmut –
je to křik a smích, jak rek když zvlád svůj boj
A rek jenž v past byl vhnán
teď klel jak čert či snad sám ďas
Teď ví, že měl mít strach, když pták tu krák
Však pryč je čas, kdy měl to znát
Tlak pout a dřev mu láme vaz
A žal rve tvář
Je sláb
Teď zří, že smrt má žně
Sen je pryč
Je tma jak noc
A zlý je čas
Kdo ví, kde teď je bůh
snad i on má svůj žal
*o*b.