Squat

,,Tak a teď si to tu pořádně prohlídni, spíš na tý posteli uplně vzadu." ledabile na závěr konstatoval Radek. Tak sem se teda dívala. Vlastně sem docela litovala, že sem tady. Ne! Tohle mě vůbe nesmí napadnout. Je to zlváštní místo, takový squat. Počmáraný zdi, na zemi vyrovnaný prochcaný matrace vedle sebe, a veprostřed místnosti náznak koberce. Šla sem až dozadu ke svý matraci, která vyhlížela kupodivu docela čistě a hodila sem na ni svůj ruksak( :-)) narvanej až k prasknutí. Po chvíli přišel Radek, že mě jako představí, tak sem mu řekla ať ještě chvíli počká, že si vybalim věci.Uplně na vrchu ležel deník.Tohle už sem měla promyšlený, takže sem odhodlaně nazdvihla matraci. Nemohla sem uvěřit kolik svinstva se vejde jenom pod mojí matraci.Mravenci si spokojeně lezli přes malý poloprázdný sáčky a injekční patrně už použitý stříkačky. Došla sem za Radkem, že si jako budu stěžovat, ale nakonec ze mě jenom vypadlo, jesli neví kde bych mohla sehnat cigára.Ochotně nabíd, že za chvíli se má vrátit Honza z práce, tak že mi je koupí.Jen tak mě napadlo, proč sakra normální pracující člověk bydlí tady ve squatu. Ale na ty cigára sem teď fakt myslela víc.
A tak se teda čekala. Po opravdu malý chvilce se ve dveřích, teda jesli se tak vůbec daj nazvat, objevil seriózní mladík v obleku a namířil si to rovnou ke mě.Do prdele, to je určitě sociálka nebo něco takovýho!Mladík se mlčky posadil na vedlejší matraci a začal se přehraovat ve svym pracovnim kufříku. ,,Tady máš ty cigára."řekl, zatímco mi klidně podával bledě-modrou krabku Startek. Já ze sebe místo poděkování vydala absolutně nevyrovnanej a nervózní zvuk, něco ve smyslu, že si du teda rači zakouřit sem utekla ven, jak malá holka.Venku bylo pěkně hnusně. co byste taky čekali od listopadu. Listí ze stromů už dávno spadalo a pod těma holejma korunama se honily vrány. A já tu jak debil s cigárem v hubě.
Najednou stojim před našim domem a ňáký jakoby neviditelný nutkání mě donutilo zazvonit. ,,Jakto, že zase nemáš klíče?!"ozval se mě již dobře známý hlas. Jak sem tak jela nahoru výtahem a blaženě se usmívala, přemýšlela sem co je asi teď s mym deníkem.
Nejspíš leží nehnutě na matraci, sám, ztísněnej prostorem...