24

Malé dílko bez úvodu a bez děje. :-)

Nad vesnicí Rotmor začalo svítat. Všichni lidé se rozcházeli za svou každodenní činností. Jen já jsem dnes hledal něco jiného. Něco nového. Včera jsem dočetl Příběh Duradův. Musím být jako on. Musím se stát hrdinou. Bezmyšlenkovitě jsem míjel ostatní lidi a mířil ke kovárně, kde jsem se učil u kováře Ulma. Kovář Ulm byl dnes na trhu, takže jsem měl dostatek času.

Pozdě odpoledne se mi podařilo vytvořit něco, co vypadalo jako meč. Teď už mi chybělo jen dobrodružství. Vyvedl jsem ze stáje starého valacha a vyrazil po cestě na východ. Ujížděl jsem skoro celou noc, ale žádné dobrodružství jsem nenacházel. Pomalu jsem zjišťoval, že být dobrodruhem není vůbec lehké.

Až na sklonku noci se na mě usmálo štěstí. Před sebou jsem zaslechl křik. Pobídl jsem koně a za chvilku spatřil kočár a u něj tři lupiče. Vytáhl jsem meč a zvolal pokřik z dob válek za nezávislost. Za Boha, za národ! Lupiči se otočili a vytáhli své zahnuté šavle. Seskočil jsem z koně a máchnul proti nim mečem. Jeden z lupičů se ušklíbel a vyrazil proti mě. První jeho dva výpady jse odrazil, avšak potřetí mi jeho čepel vklouzla do břicha.

V tu chvíli se na obzoru objevily první paprsky slunce a jakoby posměšně osvětlovaly čepel trčící mi z břicha. Lupič ze mě vytáhl šavli a čekal. Skácel jsem se k zemi. Najednou se mi před očima začal promítat celý můj život. Viděl jsem jak si hraji na louce vedle své matky, která trhá kvítí, jak z chlapci chytám pstruhy u nás v potoce, jak ...

---