Stalo se jedné noci...

Krásně napsáno. Při prvním i dalších čtení tvých chytlavě psaných řádků jsem prožívala s tebou tu horce mrazivou palčivost následků tvého klopýtnutí. Nejhorší na tom všem je, že to pak sžírá i zevnitř a stopy i následky nelze smýt, zůstane to v nás vsáklé do naší smrti... Co však zmůžeme, když náš otupený mozek koupající se v řece hormonů, zaplaví mezi měsíčky příboj vášnivě chtivých citů a neodbytné nezadržitelné tělesné touhy? Jak se bránit umdlévajícím rozumem síle svého roztouženého těla, nutící nás k činům, kterých později až se rozum otřepe a znovu nabude vrchu, trpce litujeme? A píšeme pak s vytříbeným slohem pevnými tahy, rozkoší vášně i odporem a hrůzou z vlastního hříšného činu, roztřesené ruky takové kajícně vyznávající, srdceryvné a rozum ruce zpráskající povídky, skrze něž zahnány v koutech zoufalství a beznaděje, toužíme po odpuštění a prosíme všechny o záchranu před neustále v ozvěnách vracející se připomínkou, znovu a znovu jitřící již zpola zhojené rány a neustále nás pronásledující za slunečních dní i v bezesných nocích? Mohu-li dát radu, tak: Příště si dej do pokoje zrcadlo a dívej se při tom sama na sebe a svůj pád. Mysli na svého (třebas budoucího a ještě neznámého) miláčka a životní lásku. Vyzkoušela jsem a pomáhá to. Havranka P.S. K ostatní zdejší kritice: Krytyk: ...Děsí mě představa, že naše ženy - dívky tolik milují zbytečně, někde při výběru se asi dělá chyba, ale o tom jak si vybíráte už raději moc nenapíšete.. a v tom by to mohlo být ukryté, některé poetické pasáže jsou velmi pěkné, třeba to podobenství o dětských hradech a tom erozívním dešti... Havr.: Myslíte, že muži nedělají osudové chyby při výběru, jejichž následky nesou nejenom oni sami? kačka: ..Zahrávání bolí přesýpaně s pískem v čase a nevinou před očima. Havr. Jak a koho. Někoho (většinu některých a sem tam i nějakou tu některou) třeba ani nebolí, ani nemá výčitky. Muži obvykle bývají pyšní na své skóre v počtu dobytých žen. Zvláště těch ještě nevinných. Výčitky, nad marnivě utrhlým poupátkem sotva se počnuvším rozvíjet do květu, se u nich zpravidla nedostavují. Zřejmě to souvisí s podstatou ženství a mužství, která má zpětně vliv na naše myšlení. Píšeš to kačko tak poeticky a romanticky... Myslíš si, že bys mohla ublížit jakémukoliv ze zástupců druhého pohlaví, kdyby jsi s ním provedla to, co je popsáno v té krásné a čtivé povídce dámy v černém? *

Nemám slov, je to strašlivě kruté. Asi jsi musela být naštvaná na celý svět, když jsi to psala.