Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČas
11. 04. 2001
3
0
827
Autor
Afaia
Zlatavý den ukládá se k spánku,
vše živé hlas v podvečerním tichu tají...
Lístky si češe stromek na hebounkém vánku,
cvrčci v trávě symfonii něžnou hrají...
Vše,co zářilo,tmavne ,šediví...
pocit opuštěného stromu v poli,
nechť se tomu nikdo nediví,
vše mlží se a na rtech příchuť soli...
Když smutek vlády nabývá a srdce pláče...
Čas ten neúprosný vládce všeho bytí,
když přestáváš žít,skrýváš se,co raněné ptáče...
Čas jenž nelituje tváře dívek,něhy kvítí,
milosrdně polaská,radost v dálce rozsvítí...