Trocha mezilidské hvězdopravy

Hledím na tvou tvář s přáním spatřit TEBE

Listuju v prázdných stránkách, prý hledals kdysi nebe

Kličkuju tvými vráskami mezi světly, stíny

Houštiny vláken rukopisu se proplétají s mými

Jsem vášnivý čtenář, co pro nový svět na přítomnost svou zapomíná

Balón, pytel písku ven, dálný let

Neunesem všechno, to není ničí vina

Sundávám brýle a z rozpitých kontur všeho světa

Ty jediný zůstaneš jasný ve svém čirém rouše

Krátkozrakost? Možná. Mám za to však,

Že touha je ta síla, co vede mne dál pevností pusté souše

Odrazy v labyrintu zrcadel, ďábel pod oltářem

Jsou stokrát skutečnější než svazek klíčů od tvých třináctých komnat

Prý máš je pod polštářem

Odložím své brýle, mžourajíc na ceduli hledám lupu

Nevěřím, nerozumím, kráčím blíž. Čtu plna napětí: ZÁKAZ VSTUPU?

Cesta bez konce, opilá tě pohledem chci pohladit

A k ránu v ruletě pak všechnu sílu vsadit, utratit

Hora se rozestoupila, tvé zraky v plné zbroji

Teď zase moje víčka mé tělo ve zmlklý hábit strojí

Štěrbinou mezi řasami mne bodá ostrý záblesk krátce

Zas další nápis, příkaz zákaz: NEDOTÝKAT SE.

Nenech se zmást, můj drahý, se svými otevřels i moje oči

Promiň můj milý, že to tak říkám

NAVĚKY, S TEBOU I BEZ TEBE: A PŘECE SE TOČÍ!