Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZapomněl jsem Monu Lisu
Autor
dada
snad mi nikdo nebude mít za zlé
začnu-li báseň o Paříži
poděkováním německému důstojníkovi
který měl rozkaz ji na konci války vyhodit do vzduchu
nevím co zadrželo jeho ruku
s detonačním zařízením
ale ve městě které miluje své vojevůdce natolik
že si i po letech vyprosilo na sv. Heleně
Napoleonovo mrtvé tělo
to chtělo hodně odvahy
i díky němu vydechlo si město
do všech stran a nešetřilo místem
na bulváry náměstí a parky
že by v nich po desítkách
mohly přistávat Zeppelinovy vzducholodě
na přátelskou návštěvu
a ještě by tam zbylo místo pro dámy
zastřešené slunečníky
a jejich obdivné pohledy směrem k nebi
které tak hezky odhalují hrdlo
možná i proto vyhnal Eiffel svou věž
do takové výšky
aby nakonec stejně zůstal na zemi
a jako já sledoval milostná dostaveníčka
pod některým z pilířů
kde milenci nevrhají stín a nemusejí se bát ani deště
snad jen zemětřesení
ale to už se pomalu stmívá
a železo poseté miliónem nýtů
se barví do oranžova
a s každou další rozsvícenou žárovkou
nekompromisně krade elektřinu z domácností
o níž se dělí jen s prastarými kolotoči na nábřeží Seiny
a na jednom z nich
vedle koníků, aut i kočárů
čeká letadélko pojmenované po Malém princi
které se chystá pilotovat šťastný klučina
mající od zaznění zvonku pět minut
na cestu kolem světa
a dva roky k dobru
než ho naučí číst
a dají mu Exupéryho jako povinnou četbu
a nevědomky tak i návod
kterak na hvězdy
nebo ochočenou lišku
v zajetí jsou i sochy Louvru
kde se podle odborníků
už po čtvrt hodině přestanete soustředit
a proto téměř běžím s pohledem upřeným na hodinky
rovnou k Niké
která je na vrcholu schodiště
už sto let raněná
bez paží bezhlavá
ale pořád s křídly ze kterých je cítit vítr
a pak je tu ještě Venuše
s pravým panenským ňadrem tak dokonale tvarovaným
že se ho i čas bál dotknout
zatímco to levé už téměř nemá bradavku
jakoby se rozdávalo všem a všemu
v divoké schizofrenii lásky
loučím se s ní pohledem na její záda
a pořád přemýšlím
kdo ji česal vlasy
i když můj čas v tomto městě už dávno vypršel