na pohovce

třeba jenom nejseš tak špatnej člověk já..a proto se tak cítíš..

...představ si někoho, kdo už dávno něco vědět má a neví...nebo naopak někoho, kdo si klidně převléká spodní prádlo v zaplněném hledišti divadla...já osobně se cítím při čtení Tebe příliš mladý a nezkušený... ale teď mě švagři zvou na štamprlu...mizím....zavřete oči odcházím...

a konkrétně se stydíš za co? za to, o čem píšu..jak píšu..za to, o čem si občas mýlivě (a často určitě pravdivě) myslíš, že píšu.. pokora je dobrá vlastnost, tu já moc nemám. zato stydlivosti jsem plná..a málokdo to kdy odhalí..

...víš ...já se s Tebou stydím rád...stydlivost beru dokonce... stejně jako pokoru... za vlastnot, která je v tomto současném materialistickém pojetí života...nedostatkovým zbožím...takže u Tvých básniček...poznávám sebe ...a za to Ti děkuji...

opět se stydíš..tak se nestyď..vždyť to je přece jedno..

...po Tvém vysvětlení se stydín, že jsem ji nepochopil, ale to se někdy stává...

jsou dvojsmyslný..dost často.. ale tahle je naprosto přímočará. jakou v ní vidíš dvojsmyslnost?

jsou dvojsmyslný..dost často.. ale tahle je naprosto přímočará. jakou v ní vidíš dvojsmyslnost?

....Tvé básně jsou dost dvojsmyslné...a já vždycky uvažuju jestli to tak je, nebo jestli já jsem tak "zkaženej"...nebo jestli já jsem "tak normální"...

..proč? můžu-li vědět..?

...když já se tak stydím...

to je škoda, od toho tady ta věc je, ne?

...líbí se mi to...ale rozebírat to tady nebudu...