O N A

...zajimavé...dnes to cítím jinak...já si Tě tak trošku zařadil jako malé létající třeštidílko....a to co čtu je hluboké, uvážlivé...

Ufounku, já už jsem ti můj názor na tuhle báseň předeslal, ale stejně... Když se na ni podívám znovu (a znovu), vždycky se dostaví ten samý pocit: tichý, němý úžas, jak ten samý Ufounek, který si ještě před nedávnem sám nevěřil, může mít tak neuvěřitelnou sílu - sílu výrazu, sílu niternosti, sílu citu... Že je "jenom" vypovídající? - A o čem asi jiném by měla být poezie, než vypovídat o nás, o našich životech, o našich pocitech, o našich bolestech? Ufounku, někdy jde opravdu až tíseň z představy, jak až hluboko do lidského nitra dokáže proniknout tvůj básnický zrak sokolí... A jako stébla se člověk drží naděje, že jeho samotného vynecháš, ušetříš svého rentgenového pohledu; kdo ví, kam až by jsi dohlédla... Neznám adresátku tvé zprávy, a přece - při její četbě prožívám snad bezmála ty samé pocity jako ona - tak živé jsou tvé verše! A ty se ještě bráníš, když tě nazývám umělkyní; jestli by tohle nemělo být umění, pak už bych opravdu nevěděl, co ještě jiného...

Tak nakonec precetla a ani nevi jak reagovat. Po prvnich dvou odstavcich lehce se slzami v ocich...ale spis Ti to reknu jinym zpusobem nez takhle.

když jí řeknu ..ale ona tady občas chodí, tak možná jo ..říkat jí nebudu

dopis... přečte si ho? :o)

jo, beru ta je jen vypovídající

...opět je to pěkně napsané...ale tady se tvůj ojedinělý styl ztrácí....