TIM A DIM-10

Tim se nacházel ve stojkové poloze s hlavou zaraženou v malém soudku, zatímco Dim po několika kotrmelcích narazil do zdi. Chvíli otřeseně hleděl před sebe, načež vstal a rozeběhl se přes nádvoří.

„Jééé Dimé…já mám něco na hlavě!“ vykřikl Tim, který vrávoral a držel se za soudek.

„Ty si vůl! Já teď musím hlavně zvednout ten padací most!“ vyhrkl Dim, který běžel k bráně. Když míjel studnu, tak pravou nohou šlápl na dolní část hrábí a jejich násada se prudce vymrštila. Ve zlomku vteřiny jí byl zasažen do hlavy a hned se mu poté protočily panenky. Vzápětí zavrávoral, vrazil do okraje studny a přes něho přepadl. A poté se z jejího nitra ozvalo mohutné šplouchnutí.

„Dime! Co mám dělat!?“ vyhrkl Tim, který s napřaženýma rukama před sebou váhavě kráčel napříč nádvořím. O chvíli později se dostal k bráně, tou prošel a ocitl se na dřevěném padacím mostě.

„Já vůbec nevím, kam jdu? Dime, vozvi se!“ křičel.

   Tou dobou se pár set metrů před hradem nacházeli němečtí vojáci, které vedl kapitán. Ten v ruce svíral pistoli a upřeně hleděl na hradby, ale záhy spatřil postavu, co vyvrávorala na padací most.

„Pozor! Někdo je na tom mostě!“ varoval vojáky a přitiskl se za kmen stromu. Zpoza něho se pozorně zadíval a užasl, když spatřil, že postava má na hlavě soudek.

„Co to tam ten člověk vyvádí?“ zeptal se sám sebe.

„Pane kapitáne, vypadá to, že má na sobě americkou uniformu,“ sdělil mu jeden z vojáků.

„Co to je za blbce!? Tak střílejte!“ vyhrkl. Ve stejný okamžik Tim kráčel po padacím mostě zpátky, přičemž třesklo několik výstřelů. Hned se rozeběhl a vběhl branou zpátky na nádvoří.

„Dimé! Voni po mě střílej a já nic nevidím!“ vykřikl. Ve stejný okamžik ze studny vylezl promočený Dim a rychle se rozeběhl k rumpálu, na němž byl řetěz. Jeho klikou vzápětí počal točit a padací most se začal pozvolna zvedat.

„Zbav se toho soudku a pomoz mi zvedat ten most!“ křičel na Tima. Ten se snažil rukama soudek z hlavy servat, což se mu nakonec za výkřiku podařilo.

„Jééé Dime…mám vůbec uši?“ zeptal se.

„Jo máš, a vobě! Tak dělej!“

„No jo. Mám vobě!“ pronesl radostně a rozeběhl se. U studny však šlápl na železnou část hrábí a opět se vzduchem mihla jejich dřevěná násada. Tim vykřikl a dopadl na okraj studny. Ještě se stačil zachytit řetězu, na kterém bylo vědro, a za táhlého výkřiku spadl do studny.

„Bože, to je vůl!“ vyhrkl Dim a vší silou otáčel klikou.

 Ve stejnou dobu běželo ke zvedajícímu se padacímu mostu několik vojáků v čele s jejich velitelem.

„Musíme rychle na ten most!“ křičel kapitán a zakrátko doběhli k okraji vodního příkopu, nad nímž se pomalu do výše zvedal konec mostu.

„Musíme tam vylízt!“ rozkřikl se a první dva vojáci vyskočili a zachytili se rukama okraje mostu. Také on vyskočil, zůstal viset a postupně i ostatní se ocitli ve stejné poloze.

„Pane kapitáne, co budeme dělat?“ zeptal se jeden z vojáků.

„Přitáhněte se!“ vykřikl kapitán.

 Dim ve stejný okamžik ke svému zděšení zjistil, že se rumpál zasekl. Začal nadávat i vztekle do něho kopal a zároveň vší silou bušil do kliky. Ta se náhle roztočila a zasáhla jej. Ztratil rovnováhu a přitom byl několikrát opětovně klikou udeřen. Potom za táhlého výkřiku skákal a držel se mezi nohami, načež se počal svíjet na zemi.

„Dime, proč tak řveš? Už se ti ten most podařilo zvednout?“ zeptal se Tim, který se vydrápal ze studny a měl na hlavě naražené vědro.

Mezitím se padací most prudce sklopil za táhlých výkřiků vojáků, kteří se na něm neudrželi a spadli do vody v příkopu.