Bez názvu 5

Díky za pochopení

ba právě, že nevíš... na mne už sáhla a přátel a příbuzných, kterým zapaluji svíčky je víc, než těch se kterými si připíjím na zdraví... ale tak jde život

neviem, ja sa jej nebojím a beriem to ako medzikrok;)

nechtěj mne rozzlobit, teď mluvíš jako slepý o barvách, škoda že tu už nebudu, až tobě bude šedesát

a klid věčný? Na ten sa teším, júj;)

je rozdíl mezi klidem a vyrovnaností, o klid nestojím, to je stojatá voda, o vyrovnanost usiluji. A v mém věku klid už může znamenat i věčný klid, tak o ten teprv ještě nestojím! :-))

klid? v duši nie? o ten sa snažím neustále..potom dokážem behať a rozdávať radosť a nerozhádže ma ani okolitá nechápavosť...ja sa o kľud snažím;)

* *

Omlouvám se za ten pitomý monolog. Psal jsem ho v hluboké depresi. Práce je povzbudivá a veskrze optimistická, čehož si cením už jen proto, že mladé ženy mají sklony psát spíše opačně laděná díla (na druhou stranu nevím, jsi-li mladá). Tip dám - neber to jen jako omluvu. Je třeba lidí, kteří umí (anebo se aspoň snaží) ty druhé usměrnit, mají-li (ti druzí) splín.*

jo, jeden se nezavděčí... jedna děkuje

takový optimismus a co přivolá...:o) ale když píše, asi to dopadlo dobře?

Nene, život vždycky stojí za to, protože dokud člověk žije, stále ještě může něco přijít, pak už leda krematorium...

Dneska mám chuť umřít, ale to sem nepatří. Držím ti palce, holka. Když jsem já zjistil, že jsem smrtelný, napadlo mě, že je to docela dobrý nápad. Sakra, už jsem to udělal zase. Chci říct, že život určitě stojí za to, ale jak pro koho, že? Herdek! Sakra! Dneska se na ty kritiky fakt vykašlu.