Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJEDNO RÁNO NA POŠTĚ-13
Autor
fungus2
Vedoucí pošty Robert Stehlík seděl zkoprněle zaražený ve vnitřku kontejneru mezi zásilkami. Do něho před půl hodinou spadl a přitom pociťoval, jak mu nepříjemně hučí v hlavě.
O pár metrů dále se Aleš Macháček u pásu přehraboval v hromadě zásilek a jeho pozornost upoutal rozbitý balík. Byl překvapen, když zjistil, že obsahuje různé erotické pomůcky.
„Honzo, mám tady erotickej balík,“ oslovil svého kolegu.
„Cože? Vokaž!“ ozval se Jan Mráček a hned k němu přišel.
„Hele, to vypadá na nafukovací panu,“ mínil Mráček.
„A tohle to zase na robertka. Myslíš, že je funkční?“ otázal se Macháček.
„Co já vím. Co kdybychom ho nenápadně podstrčili Robertovi. Byla by to legrace, kdyby tady po hale začal s tím robertkem běhat. Mám takovej pocit, že do práce zase přišel ne úplně střízlivej.“
„Co zmiňujete moje jméno? Co to děláte s tím balíkem!?“ vyhrkl na ně náhle vedoucí Robert Stehlík, který před chvíli konečně na několikátý pokus vylezl z kontejneru.
„Dobrý den pane vedoucí. My jsme vobjevili poškozený balík,“ pronesl Macháček.
„A vobsahuje jisté erotické věci,“ dodal Mráček. Vedoucí zamžikal očima a bedlivě se na obsah zásilky zadíval.
„Tak se musí doníst do přebalovny, zvážit a zalepit!“ vyhrkl.
„Já ho tam zanesu,“ řekl Macháček.
„Vo to se postarám sám. Vy si dělejte svojí práci!“ pronesl rozhodně. Poté rychle uchopil zásilku a odkráčel pryč.
„Není náhodou přebalovna na opačný straně?“ zeptal se Mráček.
„No je. To víš, Robertovi ty erotické věcičky padly do voka,“ zkonstatoval Macháček.
O pár minut později vedoucí vniknul do místnosti, ve které byl sklad. Hned všechny věci ze zásilky vytáhl a jeho pozornost přilákala nafukovací pana. A tak jí začal nafukovat. Když jí už skoro celou nafouknul, tak vytřeštil oči, protože se náhle otevřela skříň a v ní se objevil dispečer Josef Novák, který byl v obličeji červený jako zapadající sluníčko.
„Ku, ku, sedmá už vodbyla, střízlivost se ještě nedostavila!“ vyhrkl na něho a Stehlíkovi do otevřených úst začal prudce proudit vzduch z vnitřku pany.
„Proboha, co tady děláš!?“ vyjekl kašlavě.
„Vona byla včera naproti před poštou v hospodě nějaká voslava. A nějak jsem to přehnal. A vůbec nevím, jak jsem se sem dostal,“ soukal ze sebe Novák.
„To se ti teda zase něco povedlo!“
„Koukám, že sis i v práci našel čas na erotiku.“
„Já to jen zkouším!“
„Jú, koukám, že si přinesl svýho skoro jmenovce,“ řekl dispečer, když uviděl vibrátor.
„Toho zkoušet nebudu!“
„To já zase jo. Hele, jsou tady baterky!“
A za chvíli se nevelkou místností ozývalo bzučení.
Tou dobou uprostřed haly vzplál jasným plamenem velký balík plný novin, přičemž se zaměstnanci rozprchli po hale. A záhy se ozvalo ječení směnové vedoucí Marty Blažkové.
„Pane vedoucí!!! Hoříííí!“ křičela, když z haly vběhla na chodbu a vedoucí s vytřeštěnýma očima vykoukl ze dveří.
„Balík v plamenech!“ vykřikla, poté co ho zahlédla a rozeběhla se k němu.
„Ježišmarja! Vona sem běží! Takhle nás tu nesmí najít!“ vyhrkl Stehlík a narval překvapeného dispečera s nafouklou pannou i ostatními věcmi do skříně. A vzápětí do místnosti vpadla Blažková a sotva se rozkřičela, tak se ve skříni ozvala rána, po niž se její dveře prudce rozevřely.
„Vona ta pana rupla!“ vyhrkl Novák, přičemž na oba dva spadl. Všichni tři se ocitli na podlaze a směnová vedoucí se ještě více rozeřvala. Vedoucí rychle vstal a vyběhl na chodbu, aby zjistil, co vlastně na hale hoří.
„Vokamžitě ze mě slezte!“ vykřikla Blažková.
„Už jste někdy měla pouta?“ zeptal se dispečer a poté mlaskla facka.
Tou dobou Stehlík iniciativně strhl ze stěny hasicí přístroj a vší silou s ním bouchl o podlahu, ale jeho spodkem se trefil do své pravého chodidla. To mělo za následek, že začal skákat rozkřičený po hale a hasit začali jiní. S hašením to však pošťáci přehnali a brzo po hale pobíhalo velké množství křičících pěnových postav. Jednou z nich byl i vedoucí. Zanedlouho všichni utíkali do umývárny, přičemž se jim do cesty postavila dvojice postav, co byla k sobě připoutána želízky. Ta se za výkřiků dala před pěnovým davem na útěk, ale neutekla. A za chvíli ležela podupaná a pěnou obalená na podlaze, zatímco se z umyvárny ozývaly rány, výkřiky a tekoucí voda.