Konečně...

Zavřel jsem oči

a šel

jen cítit sníh jsem směl

a těla černých šípků

tlít na větvích

stopy mých návratů

v tom poli

já po sté zanechal

já k tobě šel

jsem sám

a nemám ani zdání

ani cest

tak krásně zbytečné je jít

když přijdeš 

obzor čísi ruka rozsvěcí

a v mlze ztrácí se města hvězd

v bílém vidím, že

já z letních nocí

z polibků tmy

ze semen země jsem

a slepý  

já cesty za zimy si krátím

kde šrámy mého jití

hrobař bílý zasypal

lopata větru

hlína mrazu

květy zimy

na nebi havran slunce

a smečka vlků

hladoví

přivádíš mne k pláči

konečně