Bojím se pravdy

                                                Bojím se pravdy

 

Bojím se stáří, protože v den kdy se budu dívat pravdě do očí, v den kdy ucítím brzký konec, chci usínat na věčnost s úsměvem na tváři. Budu si totiž rekapitulovat svůj život, budu vzpomínat a vždy, když spatřím svou dávnou radost, usměji se, když zklamání zalituji. Nechci odcházet s pocitem, že sem něco propás, že mi něco uteklo. Chci odcházet spokojen, spokojen sám se sebou. V tu hodinu, kdy černé sukno obepne mé blízké, topící se v slzách nářku, já jediný budu se smát. V ten den chci spatřit pravdu a být šťasten. A tak ať každý den, kdy se budeme topit v beznaději, nechť je prolínán upomínkami na onen soudný den, jedině strach a odvaha nás dokážou spasit před prohrou. Je mi smutno při pohledu na ty, jenž sou vězni svého osudu, uvězněni svými chybami v den pravdy poznají prohru a budou následovat osudy tolika jim podobných. A tak uchopte kormidlo pevně do rukou a vydejte se po cestě změn. Nalezněte odvahu, nechte volný průchod strachu a následujte mne….