Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProhra
21. 04. 2001
1
0
902
Autor
JiKo
Jsi baba Jaga
co pozvala mě
na kus lásky.
Tvá chaloupka úpí
a já, Jeníček,
padám k zemi.
Oči otevíraje
čekám na smrt.
Chci v nich mít písek
až zemřu.
Sám
na sebe
nejhroznější
z hrozných trestů...
Baba Jaga pozvala mě,
vykrmit mě chtěla,
pak si chtěla naklepati
řízky z mého těla.
Mé maso však není vhodné,
nechutnalo by Ti,
radši pozměň jídelníček,
sic je všechno v řiti.
Písek z očí vypláchnu si
abych viděl lépe,
kdo mi skoro věří a kdo
na čelo si klepe.
Babo Jago, možná že jsi
někdo zcela jiný,
možná v mojí peci lásky
shoří všechny viny.
...však přes bolest vlastního odsouzení že je v citu lásky moci nehledat důvody proč ne i proč nacházet způsoby jak ruku v ruce přejít most.
sebejistá
jak sedmikrásky kvítek
čistá je
láska bez podmínek
Tvá chaloupka úpí.
Já také úpím:
úúúúúúúúúúúúp
úúúúúúúúúúúúúúúúúp
úúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúp!