To on. ..

 (Barunce Beťákové)

A měsíc

nadešel tu čas

jako kytice jasmínu

zachytí se strunou na dně potoka

A zase

podestlanou roklí

sršništěm tepavých skal,

slzičky vřesů

kol a kol

zrychlené stavy

v blanité váze

sténá ulice

do stromu speklá

tam za lesem

A

za sebou pannami

po šlahounu záře pokorných

mostů a vln

po hlavu zkameněn,

duší zahanben

A pole

v mlžném oparu krásy

bude klášterem,

nebem mračný šat

To kališný světec, stonohý

oděn v hlízy

ruce napadlé jedem

a v páry stvořeny

po bezbožném dni

šíje trnem lomená:

                            „ Jehlice vytahuji z úst

                               Srdce tisknuté v pavučiny

                               Vyhrabat kosti!

                              Jsem zpověď na vodní hladině

                              a zrcadlem v plamenech

                              ve svou tvář prohlouben

                              Ďábelský smích v koleni

                              cinknutý blahem

                              když mechem ses skvěla

                              v bouři štiplavých vášní“

Nad prachovou koulí

v barokním plodu

pozastaven:

                           „Přec stromem se přikrýváš

                             a vlasy ponecháš prameni“