Lístek z deníčku

Byly to tenkrát takové smutné velikonoce...

Měsíc by se divil, kdyby chápal,
proč se v mém okně svítí.
Smutek kolem mne rozestřel
síť z černých nití  a pláč opuštěných
na neobydleném ostrůvku.

Měsíc by plakal, kdyby viděl,
jak pláču do tmy, protože nedovedu
vyslovit ve dne jediné slůvko,
které by svlažilo jak kapka rosy
vyprahlé rty a trávu, když čeká.

Měsíc by nepochopil, i kdyby mohl.
Vyprahlá tráva se brání rose
a já se bojím nových rán
Být jako kdysi, dítě bosé
nevědomé a bez zábran

Nevědět proč se trhá kopretina
proč slza taje v číši vína
proč hvězdy padají do očí
proč na čele se hloubí vráska
A smět se zeptat, jako jsem se ptala
Už nejsem malá
Čemu se říká láska?

---