Zášť

Nedávej svou důvěru všanc,
možná tím strácíš svůj glanc,
proč myslíš, že to má smysl,
víš jaký mám s tebou úmysl?

Živím se tvými city,
mé však zústanou skryty,
avšak navždy ti budou vryty,
tvé vzpomínky navždy slity.

Prach denního světa,
pokrývá tvou tvář,
teď je tvá duše skryta,
už víš kdo je lhář.

Tvé myšlenky naivní,
a tvůj postoj pasivní,
rozehrál jsem s tebou hru,
podobnou špatnému snu.

Teď už víš, že jsem zášť,
oblékáš si denně můj plášť,
nikdy ode mně nezískáš nic,
ale i já mám rub a líc.