Hagia..

věnováno tomu, co by mělo, ale není řečeno..

nahoře, dole,

vpředu, v zadu..

z euforie do deprese,

slzy chvíli válejí

se, pak se stékají

z tváří,

smutek tak bývá jen smutničkou

radostí, náhle starostí,

co bude dál se slovy

s otazníky

melodií, nechci se protančit

s imperativy,

úsměvy bývají úšklibkem

šibálky kamarádky

s malou pusou na závěr

nesbalenou do snových

euforií .. a tak se zas chvíli válejí, pak už jen stékají s jiným nahoře, dole v před a v zad… .