Kavárna pouličních lamp

Krásná myšlenka motýle. Tak třeba jednou Tě vezmu v "našem" Brně do kavárny já. Tam občas sedávám sama, v hloučku lidí a nechávám se míjet, za výkladní skříní. Můžem na ní dýchat a psát slova, která lidé jen tak nevysloví (nevím proč). A můžem je zatracovat, brát zpět, ničit; jediným pohybem ruky. Nemusíme nic, jen tam dýchat. To nikde jinde nezažiješ.

díky, budu o tom přemýšlet, ale když už jsem někdy básník, ak jsem básník okamžiku, který pak nerad trhám a narušuju tím, že bych ho přepracovával, doplňoval atd. :-)

jj, miniatura... a povedená... tak to můžu *

ne ne, to je současnost :-)

Byť jen pár slov, tak výmluvná! Dnes jsi otevřel jiné šuple? */

:-D, popřemýšlím o tom, jestli mi náhodou to kafe nebude chybět :-D

snad se u toho moc nepřemáháš;-D